Zápisníky, deníky či deníkové "knížky" obvykle mívají bílé stránky. To má svůj dobrý důvod... Čistota bílých stránek neruší, neuráží ... a nenápadně (i když někdy přesto neodolatelně) vyzývá k popsání. I já mám bílou ráda. Ale občas mám přece jen chuť na trochu víc "živelnosti", extravagance, nahodilosti ... a experimentování. A v té chvíli obvykle sahám po barvách a barvivech, pigmentech či jiných podobných médiích a materiálech ... a pouštím se do některého z dalších malých dobrodružství papírového barvení.

Papír je úžasný materiál...

Křehký a přitom tak pevný, lehký a přitom tak odolný... Skvělý a neuvěřitelně univerzální, pro nejrůznější "kreativní" experimenty a kouzla. Je-li papír kvalitní (tzn. dobře klížený a s dobrou/pevnou vláknitou strukturou), snese překvapivě hodně, pokud jde o manipulaci s ním. Můžete ho namáčet ve vodě, mačkat a opět narovnávat, kroutit, přehýbat, skládat, trhat, řezat, lepit, brousit, prošívat - cokoli.

A nebo taky třeba louhovat v barevné lázni :-)

Jistěže nejsem jediná, kdo kouzlu papíru tak snadno a beznadějně propadl ... a i barevné experimentování s čajem, ovocem, bylinkami, ořechovými listy, oxidovanou barvou rezivějících železných kousků apod. taky nejspíš leckdo už vyzkoušel, takže vám možná nic nového dnes nepřinesu. Ale protože mám pořád ještě lehce - čerstvě - zašpiněné ruce od barvy z posledního barvení, tak se aspoň na chvíli ještě vrátím o pár dní zpět, do své domácí dílny. Během práce, ať dělám cokoli, obvykle mívám někde po ruce foťák, takže pár dokumentačních obrázků jsem pořídila i tentokrát...

A jako obvykle, ani dnes nejde o tutoriál ... ani zdaleka. Spíš jen taková malá stručná dokumentace jedné z fází výroby mé nové řady zápisníků a deníků, které právě připravuju.

Vaření, bělení, ždímání, sušení, žehlení...

Vypadá to spíš jako nějaké heslo z agentury úklidové služby - ale není :-)

Barvení papíru může mít mnoho nejrůznějších podob, technologických postupů i jednotlivých fází. Některé jsou komplikovanější a časově/prostorově/technologicky náročnější, jiné jednodušší. Osobně - víceméně z praktických důvodů - dávám přednost těm jednodušším (a ekologicky šetrnějším, v rámci možností - tj. nepoužívám bělení chlorem, použité pigmenty a barviva jsou obvykle na přírodní bázi apod.).

I tentokrát jsem zvolila jednodušší postup - barvení ve studené lázni, kdy k fixování barvy nedochází rovnou během barvení (jako je tomu v horké lázni), ale až dodatečně - teprve při závěrečném suchém fixování pomocí žehlení (ano, obyčejnou žehličkou, jeden aršík papíru za druhým..).

Výhodou tohoto postupu (kromě toho, že odpadá poněkud komplikované a zdlouhavé vystávání u plotny a hlídání teploty jako při zavařování okurek) je to, že ve studené barvicí lázni se s papírem dá snadno manipulovat, převracet, opakovaně ponořovat apod. - aniž by se v horké vodě spálily prsty - takže intenzitu zachyceného pigmentu lze mnohem snadněji ovlivnit a kontrolovat.

Pokud jde o sušení - v papírnách je pro sušení vyhrazen obvykle docela velký prostor, protože jde o poměrně důležitou technologickou fázi. V mých relativně omezených podmínkách domácí dílny si takový luxus dovolit nemůžu, takže papír suším kde se dá (na tácech, v miskách, na sušáku, na akvarelovém stojanu s přivázanými špagáty apod.). Než vlhkost nasáklá v papíru vyprchá, nějakou chvíli to trvá. Obvykle tedy nechávám papír doschnout při pokojové teplotě do druhého dne.









Když pak následující den svou "sklizeň" sesbírám, mám tu obvykle hromady pokrouceného (a zatím ještě barevně nezafixovaného) papíru. Ten je nutné ještě zpracovat - tzn. vyžehlit horkou žehličkou.

Občas (pokud jde o významnější kousky určené pro nějaké další zpracování/přebaly apod.) papír ještě ošetřím slabou finální vrstvou vosku - ale u standardního papíru pro běžné použití (vnitřní knižní/deníkové bloky) toto závěrečné voskování vynechávám, z jednoduchého důvodu: na papír by se pak nedalo psát.









Kouzlo nahodilosti

I přesto, že během barvení - a i během následného schnutí - se dá charakter výsledného zabarvení relativně dobře ovlivnit, určitý prvek nahodilosti stále zůstává - a někdy mu taky trochu pomůžu :) Např. přidáním volské žluči (používá se pro ředění / lepší rozptýlení akvarelových barev), takže zachycený pigment pak na povrchu papíru občas vykouzlí nečekané a nevšední abstraktní vzory.

Tyto "zvlášť povedené" silně pigmentované listy pak obvykle využívám jako předsádky, a nebo jako základ pro výrobu přebalu nějakého budoucího zápisníku či deníku.





Všechno co přijde pod ruku...

Kromě papíru občas do lázně přihodím i pár dalších věciček, které chci mít ve stejném tónu jako papír.
Knihařský gáz, špagáty, šňůrky, nitě... I obyčejná sisalová šňůrka obarvená do rezavě hnědé pak s čerstvě nabarveným papírem krásně ladí.









 

Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát pěkné blogy, budeme ty nejzajímavější z nich vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-) Takže - pište blogy!