Brože evokující jaro, dětské hračky, šperky všemožných tvarů a barev, vše v dokonalém barevném souladu. Taková je značka Rosallia, jejíž autorku můžete poznat v dnešním rozhovoru.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Mohlo by se zdát, že pokud se někdo živí jako redaktorka ženského časopisu, nahodí pár slov na papír raz dva. No ano, dlouholetým výcvikem dokážu popisovat dokonalost sedacích souprav, kohoutků v koupelně i krásu stromů v rozpuku bez problémů třeba na deset stran. Horší už to bude s pár řádky o vlastní osobě… Tak tedy, jmenuji se Simona Sedláčková alias Rosallia a už 20 let se věnuji především své rodině, která čítá jednoho manžela, tři děti a jednu kočku (dříve to byl pes a dělení na kočičí a psí lidi nechápu). A právě náš kočičí nalezenec Rozárka mne inspirovala při vymýšlení jména pro můj krámek zde na Fleru.

Jak jste se dostala k tvoření?
Tohle je zapeklitá otázka. Já si totiž vůbec nepamatuji, že bych se k nějakému tvoření musela dostávat. Žijeme spolu odjakživa. Já a moje tvoření. I v době, kdy mne hnali z osmičky na gympl, jsem nepřipouštěla jinou možnost než výtvarné gymnázium Na Pražačce. Původně jsem chtěla na oděvní průmyslovku, ale ta mi byla pro tělesnou slabost zamítnuta (prý bych neunesla při šití těžký kabát:-)). Dodnes toho lituji, mám pocit, že mi v šití chybí ta teorie.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Vlastně se tvorbě věnuji i profesionálně. Dlouho jsem se živila jako výtvarnice kreativních časopisů a až před sedmi lety jsem přešla na druhou stranu.
Jak už jsem řekla, pracuji jako redaktorka ženského časopisu a mám na starosti bydlení, zahradu a kreativní stránky. A právě na těchto stránkách se mohu dosyta vyřádit. Připravuji pro naše čtenářky i nejrůznější dekorace a květinové vazby.
A kolik času věnuji tvoření? To se raději neptejte. Mohl by si to přečíst můj manžel nebo děti a pak by měli černé na bílém, že je zanedbávám.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
U nás doma se šilo odjakživa. Šití a vyšívání, pletení i háčkování, ruční i strojové, k tomu mne přivedla moje maminka. Mám ráda látky, vlny, plsť, jakékoliv hadříky, ale ono na materiálu zase tolik nezáleží. Já totiž především miluji barvy. Nejdůležitější ze všeho (při tvoření) je pro mne kombinace barev.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
A tohle někdo umí popsat? Já tedy ne.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Zajímá mne názor každého, kdo se chce vyjádřit. Ale kdykoliv něco vyrobím, volám svoji osmnáctiletou dceru, aby se šla podívat. Nemusí nic říkat. Stačí pohled na její tvář a mám jasno. Je čitelná, to má po mamince.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Na Fleru je tolik tvůrců, které obdivuji, že vůbec nevím, komu dát přednost. Mám ráda plstěné šperky od gypsy colours, romantické dekorace Home sweet home a sar, kabelky Eve, hračky Dots a květinové vazby obchůdků Hana Štěrbová, medová kačka i roka, ale i háčkované polštáře Tikka a vinutky Papi Tutu i Cat.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
To by byla určitě moje ptačí brož Dressy Birds. Původně vznikla jako moderní velikonoční dekorace a nakonec se z ní stala taková vlajková loďka mého obchůdku. Navyšívala už jsem jich opravdu hodně a každá je trochu jiná. Kopie vyšívám pouze na přání zákazníků (pokud to při ruční výšivce vůbec jde).

Nosíte své výrobky nebo jste kovářova kobyla?
Jsem typická kovářova kobyla! Většinou nosím velmi barevné oblečení (v černé jsem k vidění pouze při smutných příležitostech a béžová pro mne vůbec neexistuje - nepovažuji ji za barvu), ale v ozdobách a špercích jsem velmi umírněná.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Volný čas rovná se pro mne tvoření. Dokonce říkám, že nechodím do kina, protože mi tam zhasnou. Veškerý čas dělím mezi rodinu, práci a tvoření. Dříve jsem byla i nadšená zahradnice a starala se o zahradu na naší chalupě. Ale co jsem na Fleru, tak se vymlouvám na hryzce a krtky a milou zahradu jsem téměř přenechala jejich péči.

Jak vypadá váš ideální den?
Ve všední dny mám ráda, když je manžel v práci, děti ve škole, články do mých rubrik napsané… a v bytě jsem jenom já a šicí stroj, vyšívací bavlnky, jehly a nitě, kupa látek… jo a hlavně ostré nůžky. Nesnáším, když nůžky látku „žvýkají“. A taky potřebuji velký, ale opravdu velký hrnek čaje a ticho.
O víkendu pak miluji podvečerní posezení na chalupě, na dvorku, když žáby krásně kvákají a celá rodina se batolí kolem mě a já se tak na ně dívám, pozoruji je a drbu kočku na hřbetě. Jen musím dát pozor, aby se číča nepíchla o jehly, které se zaručeně povalují hned vedle.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Život mne naučil, že velké plánování nemá žádný smysl. Co já už si naplánovala a nakonec bylo všechno jinak a naopak, věci, které bych si ani netroufla do svých plánů zařadit, ke mně přišly docela samy.
A tak počkám, co život přinese a jako vždy se operativně přizpůsobím. To ovšem neznamená, že jen sedím a čekám. Spíš jsem ve stálém poklusu, a kdo nebo co mi stačí, ten nebo to se přidá.