Znáte techniku wire-wrapping? Pokud ne, můžete se o ní hodně naučit v on-line kurzech Aničky alias serenity, kterou právě tento způsob práce s drátky uchvátil a věnuje se mu ve své šperkařské tvorbě. Chcete-li se dozvědět raději něco o samotné autorce těchto šperků, máte právě ideální příležitost :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření?
Jmenuji se Anička, pocházím z Prahy, jsem vdaná a zatím bezdětná. Jako malá jsem chtěla být spisovatelka, na střední jsem psala poezii. Vystudovala jsem informační studia a knihovnictví. Miluju informační obory, moderní technologie a jako dítě z IT rodiny jsem v podstatě odkojená internetem. Kdybych nedělala šperky, asi bych teď dělala nějaký kreativnější internetový obor - SEO, marketing, copywriting apod.
Šperky jsem začala vyrábět ještě při studiu, zpočátku jsem je viděla jen jako přivýdělek. Ale rychle jsem jim propadla a o půl roku později jsem již pracovala se stříbrem. Dá se tedy říct, že jsem dítě Fleru, protože na začátku jsem nikde jinde neprodávala.
Na jaře tohoto roku jsme se s manželem přestěhovali do města Gateshead ve Velké Británii.


Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ono záleží, jak je definováno slovo profesionálně. Šperky jsou aktuálně mým hlavním zdrojem příjmu. Po ukončení studia se z nich stal hlavní poměr, do zaměstnání jsem nikdy nenastoupila.
Na druhou stranu jsme byli s manželem vždy finančně nenároční - vystačili jsme s málem a bydleli jsme v bytě po babičce. V začátcích mi hodně pomohl prodej materiálu (šperkové kameny) a občas vypomohla i rodina.
A i proto jsem se chtěla přestěhovat, přišlo mi, že nejsem dost pod tlakem, chtěla jsem něco jako šokovou terapii, hození do vody. Tak jsme pronajali byt a odjeli do Anglie. No a zatím jsme se ještě neutopili :-).

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Používám techniku wire-wrapping, kterou kombinuju s klasickými šperkařskými technikami. Stříbro pro mě ale nikdy nebylo cíl, vždy jen nástroj, který mi umožňuje dosáhnout dobré životnosti šperku a rozšiřuje mi možnosti daleko za obzory pouze “studené” techniky.
Proč to u mě vyhrála, vlastně vůbec nevím. Kdysi jsem měla strach z rozžhaveného kovu, aktuálně mě fascinuje. A možná jsem si drahý kov zvolila i proto, že jsem si to musela vybojovat. Znám jen jednoho tvrdohlavějšího člověka než jsem já, a to je můj manžel.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
To hodně závisí na typu šperku. Jsem povahou víc architekt/inženýr než řemeslník/umělec, baví mě plánovat drobné technické detaily, vymýšlet vychytávky a v podstatě šperk stavět jako technický objekt. Zvlášť pečlivě promýšlím věci, které jsou určeny na opakovanou zakázkovou výrobu. Kreslím si spoustu obrázků a vyrábím prototypy z levnějších materiálů.

Občas si ale jen tak sednu ke stolu a něco vyrobím bez plánování, volně, nebo jen procvičuji techniku. Stává se, že to bývají nejúspěšnější šperky a pak zuřím a mám radost zároveň.
Za těmi vůbec nejlepšími obecně bývá hodně slz i hodně radosti. Když pracuji na něčem složitějším, co trvá hodiny a dá se kdykoli fatálně pokazit, tak to mám s náladami vždy z extrému do extrému. Ale řekla bych, že mě to právě takhle baví. A i proto se snažím učit stále nové věci a posouvat se technicky dopředu.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Je to jednoznačně můj manžel. Má úplně jiný způsob myšlení, vidí jiné chyby než já a vadí mu jiné věci. Dokáže mi říct, kdy mám šperk předělat a dokáže vzít hořák do ruky a udělat něco za mě, když vidí, že panikařím.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Těch by bylo strašně moc, sleduju skoro všechny šperkaře pracující se stříbrem. A mám ráda i ten technický minimalistický směr, i ten neuspořádaný organický. Ale abych jmenovala: J.Trimay a Tomáš Miškovič.
A ještě mám moc ráda klub Wire-wrapping a všechny lidi v něm. Jsem moc ráda, že je takový, jaký je, protože věřím, že tvůrci si mají vyměňovat know-how a pomáhat si, ne vést zbytečné konkurenční boje.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Byla by to “Věžička” - Minas Annun, protože je strašně moc vymazlená a ráda bych ji vyrobila třeba i v jiné velikosti a s jiným kamenem. A protože je přesně tím typem šperku, o kterém jsem mluvila na konci otázky o tvůrčím procesu.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nosím, ale spíše jednoduché kousky, nebo ty méně povedené, co nechci prodávat. Když už vyrobím něco pořádného, tak mi připadá škoda si to nechávat, protože při své četnosti chození do společnosti bych to neunosila.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Volný čas a práce mi tak nějak neoddělitelně splývají. Ráda se dívám na šperky ze světa na Pinterestu, ráda se učím nové techniky… Ale to je vlastně taky tak napůl práce.
Hrávala jsem závodně hru go na dost vysoké úrovni, např. jsem reprezentovala evropské studenty v Japonsku, ale na to už nemám čas. V poslední době nejraději utíkám do přírody, na výlety a na procházky a užívám si, že tu mám blízko moře. Rodiče si koupili dům v Jizerkách, tak to je také ideální místo na schování se před světem, bohužel se tam teď tak často nedostanu.

Jak vypadá váš ideální den?
To asi hodně záleží na náladě. Někdy je to prostě jen odpočinek a klid. Ale když jsem plná energie, tak je ideální den takový, kdy se toho hodně děje, kdy se učím nebo zkouším nové věci a poznávám místa, kde jsem ještě nebyla. Anebo je to den, kdy chodí hodně dobrých zpráv, objednávky z různých konců světa, pochvaly od zákazníků apod.
Ale takový ten popis obvyklého šťastného dne od rána do večera vám nedám, protože takový nemám. Vyhýbám se rutině a netěší mě, když je jeden den jako druhý.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Já mám plánů vždycky strašně moc, potřebovala bych aspoň tak dva životy navíc. Teď v podzimní sezóně chci dělat hlavně šperky vhodné jako dárek k Vánocům, ale mám rozdělané i nějaké zásnubní prstýnky a po Vánocích chci udělat i nějaké nové typy snubních.
V příštím roce bych chtěla zkusit více mezinárodních soutěží a také se dostat do anglických obchodů a galerií.
Ale vlastně ani nevím, jak dlouho v Anglii ještě zůstaneme. Chtěla bych časem mít domek se zahradou, v přírodě nebo na kraji vesnice, v něm vlastní dílnu a na zahradě psa, co vypadá jako vlk (československý vlčák). Jestli to realizuji tady, v ČR, nebo úplně jinde, to ještě vůbec nevím.