Při návštěvě svého profilu vás TheTerezkaD přivítá ve svém "malém korálkovém ráji". V dnešním rozhovoru nás tak trochu nechala nahlédnout i do jeho zákulisí. Studentka biologie a vášnivá korálkářka nechápe, jak se někdo může doma nudit. Věříme, že při čtení jejího vyprávění se nudit nebudete!

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Tereza a na Fleru působím pod nickem TheTerezkaD, zatímco v běžném životě jsem studentkou biologie, která až příliš často utíká ke „korálím“ a věnuje jim až nehorázně moc svého času.

Jak jste se dostala k tvoření?
Moc dobře si pamatuji, když jsem začínala s korálky, jak jsem si říkala, co na těch špercích všichni vidí, proč je tvoří. Že tohle mě nikdy bavit nebude. Ale ještě před tím,  v prvopočátcích mého tvořivého života, byla samozřejmě ZUŠka. Vychodila jsem krásných 8 let výtvarky a díky tomu, že jsem se nedostala na osmileté gymnázium, jsem mohla ochutnat i něco z hudební branže, takže jsem se věnovala i hře na kytaru. Mezitím mě jedna osoba na táboře naučila nějaké drobnosti z korálků a už to jelo. To byly časy korálkových zvířátek na drátku a od toho byla ještě dlouhá cesta, než jsem se dostala do nynějšího šperkařského stavu :-).

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Nesmím říci profesionálně. Pořád jsem studentka a to je mojí „hlavní náplní práce“. A korále pak samozřejmě pohltí zbytek. Vyrábím doma a podle toho také můj pokoj vypadá – stůl kompletně zahlcen vrstvami materiálu, že ani není místo na hrnek, cestičky ke dveřím a posteli… Absolutně nechápu lidi, co říkají, že se doma nudí. To u mě prostě neprobíhá.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Sutaškám se věnuji něco málo přes rok. Odhodlávala jsem se k tomu strašně dlouho, protože nikde nebyly pořádné návody, postupy, nic. Viděla jsem jen fotky hotových šperků, posílali mi je i přátelé a strkali mě do toho, ať konečně začnu. Pak se mi konečně podařilo sehnat materiál a hlavně dostatek odhodlání, a pustila jsem se do toho. Od té doby mi to zůstalo. Je to pro mě snazší než klasický beadweaving. Tam jsem se velkých věcí bála, neměla jsem pro to cit a nebyla jsem s těmi věcmi 100% spokojená. Tady je to jiné. Tady tak nějak… vím. (Většinou :-)) Jsem si v tom jistější, i když vlastně doteď pořádně nevím, jestli to šiji správně. Je toho ještě tolik, co se chci naučit, co nevím, co chci zlepšit. A to mě baví.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
K prvotnímu nápadu docházím různým způsobem. Buď mě něco inspiruje a vím okamžitě, jak bude nový šperk vypadat, nebo šiji šperk a při práci na něm odbíhám do zásob, abych našla potřebný materiál, a tak najdu věci, na které jsem třeba zapomněla a které chci zpracovat hned jako další. A když už vůbec nevím, zahrabu ve svých krabičkách a hrabu a hrabu, dokud nemám pořádnou hromádku, z které pak něco vznikne. Vůbec, tenhle proces „hrabání“, skládání barev a materiálů k sobě, aby to ladilo, hledání tvaru šperku a spousta dalšího, mi zabírá neskutečně času, který tak nějak do celkové tvorby vůbec nepočítám. Včera jsem se takhle hrabala dvě hodiny a málem z toho nic nevzešlo :-).

Když mám aspoň hrubou představu o tom, jak bude šperk vypadat a z čeho budu tvořit, mám třeba hotovou i drobnou skicu, pustím se do samotného šití. Sutašky jsou o vrstvách. Začíná se od středu, od nějakého kamene, korálku, a na tom se staví. Svoje věci měním za pochodu, sem tam mi to prostě nesedí tak, jak jsem si to nakreslila, a tak je třeba něco dodat, něco ubrat. Zkrátka kreativní proces. A já ještě mám takové ty stavy, kdy se rozjedu. No to pak třeba náušnice šiji celý prodloužený víkend, ani o tom nevím.

Když je šperk hotový, přichází pak focení, úpravy, nahrávání na internet. Mám docela štěstí, že i tenhle následný proces mě baví. Bez něj bych tu vůbec nejspíš nebyla. Díky nutnosti nějaké té prezentace jsem se i naučila trochu fotit a stalo se to mým dalším koníčkem. A loni jsem si tak konečně splnila sen a mohla si koupit zrcadlovku.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Určitě. Nejčastěji chodím asi pořád za maminkou. Chlubit se, pro radu, který odstín se jí líbí víc, co tomu říká. No a pak kamarádky „z oboru“, bez jejich kritického oka by to taky nešlo.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
To je těžké, je jich opravdová spousta. Mám moc ráda šperky z polymerové hmoty, se kterou se já osobně absolutně nekamarádím. Mám spoustu šperků od Catchii a také jednu sadičku od Mauréty, s kterou jsme navázaly spolupráci a já jí moc a moc ještě jednou děkuju :-). Já jsem vůbec taková straka, takže oblíbených místních šperkařů mám opravdu hodně: Eire, Nagua, sol.d.c., Leela, kat-ja, a.v.e., Ooops a další a další. No a z nešperkařských vod třeba Stromli, ververdesign, PipiPunk, lichi, a protože mým dalším koníčkem je bikram yoga, tak nesmí chybět SILUET mode. Ostatní pak samozřejmě najdete v mých oblíbených :-).

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
To je těžké. Každý šperk má nějaký svůj příběh, byť sebemenší. Největší příběh má samozřejmě asi můj „battle piece“, o kterém už i tady v MAGu byla řeč, takže ten přeskočím a zmíním náušnice s poněkud zvláštním názvem Zelený záblesk za temného času. Ty si s sebou totiž nesou příběhy hned dva. Zkombinovala jsem do nich svoje dva velké nápady, dá-li se to tak říci. Náušnice jsou atypické ne proto, že by se mi nechtělo šít tu druhou, ale proto, že takový byl úmysl. Alespoň tentokrát. Poprvé, když jsem šila asymetrické náušnice, tak se mi tu druhou opravdu nechtělo šít :-). A ten druhý příběh se týká barevnosti. Tento barevný nápad měl patřit původnímu battle kousku. Černá sutaška se zelenými korálky a Swarovski kameny této duhové barevnosti. Tenkrát jsem ale změnila názor, zřejmě k lepšímu, ale stejně jsem tu původní barevnost chtěla použít a tady je.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Jsem i nejsem. Mám spoustu šperků od jiných místních tvůrců, které nosím opravdu často, ale mám i svoje a nosím je. Jenže jsou to samé „staré“ kousky a sutaškových šperků pro sebe mám opravdu málo – tři a často nosím jen jeden. Co jsem se do toho pustila „ve velkém“, na sebe nedbám.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Ráda posedím s přáteli nad šálkem dobrého čaje, jdu si zacvičit, šmejdím po městě a Fleru, fotím, čtu fantasy knihy a sleduju filmy, nebo si jen tak na chvíli sama sednu a poslouchám hudbu. Opravdu nechápu, jak se někdo může nudit.

Jak vypadá váš ideální den?
To je nečekaně těžká otázka. Ale bylo by v něm dobré jídlo a pití, chvíle s rodinou, přáteli i chvíle samoty, samozřejmě korálky i nějaké odreagování od nich, mělo by svítit sluníčko a přitom by večer mohla být bouřka. Ale hlavně bych si z něj měla odnést dobrý pocit a klidné spaní.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Příští týden mám jasný. Brzy mě čeká prodejní akce, takže vyrábět, vyrábět, vyrábět, a když to dobře vyjde, tak mě z toho na chvíli vytáhnou kamarádi. Příští rok určuje nová škola a dva obory, co jsem se rozhodla studovat. Budu se snažit, aby mě to neuvalilo do tvůrčí pauzy, jak je to tak zvykem, chci se dál rozvíjet a nenudit sebe ani ostatní.