GALERIE NA KNOFLÍKU

Exotické země, cizokrajné tváře, lidé, krajiny prudkých vrcholů a údolí, obrazy s tvarovaným horizontem... Ano, to se to fotí. Téměř samo.

Mě inspiruje víc člověk, který žil a fotil převážně ve svém ateliéru a v jeho bezprostředním okolí sledoval změny vyčarované střídáním 4 ročních období, člověk, který viděl krásu i v industriální krajině, člověk, který fotografoval "papírovou krabičkou" jedno téma, jeden námět - ženy... 

Takových vzorů mám několik. Proto jsem přijala jako výzvu fotografovat rovinu, kde nelze zdánlivě o co oko opřít, život na malé vesnici, kde se jakoby nic neděje. Vidět odcházející soulad člověka s přírodou, tradiční venkovskou faunu a flóru, selská stavení a objekty, stále schraňované dřívější nezbytnosti v podobě pracovních nástrojů...

Mám ráda poetiku, ne romantiku sladkých slov a obrazů.
Obrazy, které nejsou ostré jako břitva, barvy, které míchá podvečer a svítání, mraky a bouřka. Prostě banální, neviditelné, samozřejmé. Kéž mi slouží oči!  

Galerie na knoflíku
Jak všechno vměstnat na malý prostor mi umožnilo přátelení se s buttony - knoflíky, brožemi, plackami. Tím vzniká miniobraz, který se může nosit stále s sebou - taková minigalerie v pohybu.  

Svět na jedno použití
Na venkově se nikdy zbytečně nevyhazovalo. Schovávají se bavlnky, odstřižky, knoflíky, zbytky her a hraček, roztržené korále a náhrdelníky, komponenty z různých ozdob. Vše se přece dá někdy na něco použít! Prostě - recyklace. Z těchto nálezů se mohou vyrobit třeba šperky.

Mara(bu) 

K  u   k   (   á   t   k  o    )