Přátelé!
Koukám, že už se zase prodal hrnek! Jestli si myslíte, že zbytek svého bídného života strávím výrobou hrnků, to se tedy pletete. A to říkám zcela vážně, nikoliv proto, abych tady vyvolal nějakou nákupní horečku! Pár hrnků sice ještě mám v zásobě, ale to je tak všechno. Raději si našetřete na nějakou sochu, nebo obraz, kafe můžete pít i ze skleničky od hořčice. Howg!
Tak pravil strýček Miguel.
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Připravuji OSOBNÍ KATEGORII určenou pouze pro odvážné zákazníky. Buďte bdělí, neboť Gárcía nikdy nespí a do pár dnů si můžete kliknout.
..........
Dobrá, bylo to spíš pár týdnů, ale kategorie pro odvážné zákazníky je připravena.
Abych vám dodal odvahy, nazval jsem ji ZAJÍC V PYTLI.
Podrobnější koment naleznete tam.
Ahoj.
Jsem strašně šikovný(a pořádkumilovný!) Miguel García Sánchez z Ústí nad Labem. Už čtvrtstoletí se plácám na volné noze s neutuchajícím optimismem. Objev úžasného kreativního světa na Fleru mi ukázal Efendi z Třebívlic, čest jeho památce:-), který je rovněž strašně šikovný. Mám dvě zlatíčka, holčičku a chlapečka a jednu roztomilou ženušku a taky pejska, který se jmenuje Ťápa-Walter, je mu už šestnáct let a ne a ne chcípnout. A tak mu každý den vařím mleté hovězí, aby si to tady na tom světě ještě užil, alespoň tak, jako si to užívám já, se svýma dětičkama a ženuškou. Mám neuvěřitelně široké profesní rozpětí. Kreslím, maluji obrazy, dělám sochy, vitráže, užitkový design a v neposlední řadě se také věnuji architektuře a návrhům interiérů, ne, symfonie neskládám. Před dvanácti lety se realizovaly moje návrhy rekonstrukcí Vietnamské a Thajské ambasády v Praze. Také jsem dostal v roce 2000 cenu Grand prix For Arch, za integrované řešení interiérů. Jo, a také píši básně, ale to jenom pro radost a zadarmo. Jak říkám, jsem zkrátka renesanční Miguel z Ústí nad Labem. Takže, jestliže si vyberete něco v mém obchůdku, jistě z toho budete mít radost a já také. Vy budete mít umění trvalé hodnoty a já vaše peníze. Není to sice byznys vyvážený, protože penízky jsou kulaté a rozkutálí se, ale co se dá dělat. Takový už je život. Ale nebuďte smutní, však já si vyrobím jinou sochu a namaluji jiný obraz, vždyť jsem optimista.
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Poznámka č.1: Zatoulané gazelky mají možnost si odpočinout v Úložišti M.G.S., které pro vás strýček Miguel připravil a případně se občerstvit bassnickou krmí. Hle, malá jednohubka:

Poznámka č. 2: Milé gazelky, zajisté jste si jistě všimly, že Úložiště M.G.S. je fuč. Zhrzená Tetka Andělka, poloviční administrátorka, ho vymazala. Zhrzená proto, že strýček se Úložišti nevěnoval...
Ano, to je pravda.
Přesto si myslím, že historie se mazat nemá, ani ta virtuální. Úložiště mělo tuším přes dva tisíce stran, což už samo o sobě o něčem svědčí. Mnoho z vás v něm něco prožilo, jak virtuálně, tak reálně:-) A život se „prožívat“ má, to je jisté:-)), v dobrém i zlém:-)
Ale nešť, ona historie jako taková se vymazat nedá. Je součástí velké přítomnosti, kterou si pouze pro přehlednost rozdělujeme na minulost, přítomnost a budoucnost, abychom měli pocit, že se v tom jakoby lépe vyznáme:-)))
A tak, přestože někdo-někde-vždycky:-) nějaké knihy a dokumenty spálí, přijde zase okamžik, kdy na nás z nějaké skříně vypadne nějaký ten kostlivec Miguel:-)))
A protože jsem usoudil, že je potřeba do vašeho pozitivňoučkého vrkání vnést ještě před koncem světa:-)))) trochu šumu, otevře vám strýček Miguel
BLOG č.3 a možná i na vzkříšení Úložiště dojde:-)))
Administrátorství si, Tetko, ponechám už jenom já, máš přeci svůj píseček U Janinky :-)))
... a že je strýček Miguel figura černobílá?
Che, che, no jistě:-))))
Vy také:-))))!
Ale nezoufejte..., každý světec má svou minulost, a každý hříšník má svou budoucnost:-))))
Sledujte co je nového a mějte trpělivost, strýček Miguel toho času moc nemá.
Přeji hezkou středu, 13. července v roce 2011
Sochy balím do vlastnoručně vyrobených dřevotřískových beden. Jsou to vlastně takové rakvičky, které chrání sochu před poškozením při dopravě. Jsou ještě obaleny bublinkovou fólií, aby jim nebyla zima a aby se moc nepotloukly. Do beden, tedy těch rakviček, přidávám někdy malý dárek, třeba kresbičku, nebo útržek básničky, zkrátka něco malého pro potěšení. Víka jsou přišroubována křížovými vruty. To je mnohem spolehlivější způsob, než používání hřebíků. Hřebíky také někdy používám, ale jenom tehdy, dojdou-li mi křížové vruty. Ale v současné době mám vrutů dost, protože jsem dělal v ateliéru sádrokartonovou příčku a zbyla mi jich celá krabička.