Když jsem byl ještě kluk a chodil do dětského oddílu, dali mi kamarádi přezdívku Šaman. Ne kvůli tomu, že bych uměl léčit nemocné přikládáním bylinných zábalů, ale spíš proto, že mě zajímalo to , co je za věcmi, za světem, který vidíme. Žádné senzace paranormálních jevů, jen pochopení, že žití člověka je mnohem víc než ono materiální tady a teď.

S přezdívkou souvisel i můj velký zájem  o indiány Severní Ameriky. Obdivoval jsem nejen jejich filozofii svobodného a opravdového života, ale také krásu všech předmětů, které tito "divoši" byli schopni primitivními prostředky vytvořit. A tak jsem zkoušel lecos sám vyrobit- lžíci z kravského rohu nalezeného na skládce (strašně to smrdělo, když jsem ho vařil doma na sporáku v hrnci, aby změkl), první "dýmku míru"- jen dřevěnou (dodnes mám na noze velkou jizvu, jak jsem se řízl), výšivky korálky velkými jako špendlíková hlavička...

Tvořil jsem hlavně podle knih. A v jedné, která se zabývala kulturou primitivních národů jsem našel i keltský měděný náramek. Líbil se mi tak, že jsem ho pomocí kempingové plynové bomby vyrobil z nalezeného drátu. A nosil jsem ho bez sundání 16 let. Vloni prasknul.

Začal jsem se mědi věnovat více, udělal první prstýnky a naušničky. Kamarádky měly radost z dárečků a já zase z toho, že můžu tvořit. Postupem času jsem si vybavil dílničku a začal dělat i z dalších kovů. Dal jsem se dohromady s jedním kamarádem z jižních Čech, který již jisté zkušenosti měl a pak jsem začal své výrobky prodávat. Objíždět se stánkem jarmarky a trhy. Hrady a zámky.

Bydlím v malé vesničce Spálov na půli cesty mezi Olomoucí a Ostravou na okraji vojenského prostoru Libavá. Lišky tu sice dávají dobrou noc, ale je tu krásně. Mimo kování šperků ještě chovám ovce v ekologickém hospodářství, jezdím je na jaře stříhat i po okolí, vysadil jsem hektarový ovocný sad...a jsem tak nezávislý. Právě pocit svobody je na tom všem to nejkrásnější.

Budu rád, když se vám mé věci zalíbí a budu se těšit na osobní setkání pod střechou mého stánku na nějakém tom jarmarku.

M. Chytil- Šaman