Miaha

Malování i sochaření je pro mne jako vítr. Nebo vánek, který mne unáší do světa barev, vůní, harmonií, zapomnění, do světa, kde jsem sama sebou. Ve své tvorbě se neustále obracím k přírodě. A je to dost znát - stromy, květy i lavičky pro unaveného poutníka, nebo loďky, které se odněkud vrátily, pohupují se, čekají na svítání, nebo na vlnkách ukolébávají neklidnou mysl.

Ráda tvořím a vymýšlím. A tak zkouším nové techniky, kombinuji je, vymýšlím technologie, míchám a patlám. Ale mám ráda všechno. Těší mne, jak se plátno poddává pod štětcem nebo prstem, když vkládám ruce do hmoty, která pod mou dlaní jen zpívá...

A tak pracuji s olejem, akrylem, horkým voskem, plastickým materiálem a vůbec se vším, co mi přijde pod ruku. A pak místo usínání vstupuji v myšlenkách do krajin, které jsem ještě nenamalovala, do louky, která na mne čeká. Ale "obejmout celý svět" jednou náručí je těžké. A přesto se o to prostřednictvím své tvorby stále snažím.