VĚCI Z PECI

Moje první blízké setkání s hlínou proběhlo už na základní škole.
Žili jsme tehdy v rodinném domku v Podkrkonoší a bagr nám právě rozšiřoval cestu ke stodole. Zůstala po něm halda zeminy – nic zajímavého – tedy až do chvíle, než zapršelo. Voda se do jílovité zeminy nevpíjela a vytvářela červená jezírka. Fascinovaně jsem si s barevným blátíčkem začala hrát.
Nejdřív jsem si ho nechávala jen klouzat mezi prsty, později jsme se sestrou modelovaly postavičky, zvířátka a dokonce i mističky, které jsme nechávaly uschnout na slunci. Mamince se ale naše blátivé řádění příliš nelíbilo, a tak halda s červenicí postupně zarostla trávou a já na své okouzlení barevnou hlínou zapomněla.

O patnáct let později mi ale tahle vzpomínka prolétla hlavou.
Situace mě tehdy přiměla vyměnit příjemně malý Dvůr Králové za stotisícové Ústí nad Labem a rodinný dům se zahradou za garsonku v paneláku.
Sice jsem se vracela do rodného města, ale nikoho jsem tu už neznala. Přicházela jsem čerstvě rozvedená se dvěma dětmi a měla jsem co dělat, abych nás uživila a splatila dluhy z nepovedeného manželství.
Často se mi stávalo, že jsem šla po městě a brečela.
A v takové chvíli mě na autobusové zastávce upoutal letáček, který nabízel kurz keramiky. Vzpomínka na čirou radost z čerstvě odbagrované zeminy mě přiměla opsat si číslo. Tehdy na kurz dorazila spousta dětí a já.
Lektorka se starala hlavně o děti, ale dala mi kus hlíny a nechala mě tvořit. A jak jsem tak modelovala válečky a slepovala je do mističek, spadlo ze mě všechno napětí. Domů jsem přišla s čistou hlavou. Hlavně jsem ale věděla, že tohle chci dělat!

Po večerech jsem načítala knížky o keramice a pátrala po dalších kurzech. Postupně jsem se naučila točit na kruhu a glazovat.
První dílnu jsem si zařídila v prádelně našeho paneláku.
V té době jsem se už díky různým kurzům obklopila i podobně naladěnými lidmi a s partou kamarádek jsme nabídly naše první misky, hrníčky a zapichováčky na jarmarcích.
Zájem lidí mě povzbudil do další tvorby a začala jsem si v keramice hledat vlastní cestu. Nikdy mě třeba nepřitahoval subtilní porcelán, ale pevná odolná kamenina – pálená na vysokou teplotu a navíc z hlíny z místních zdrojů.

Zásadně mě ovlivnilo setkání s Mirkou Randovou, keramičkou, která v minulosti působila ve Spojených státech a přivezla odtud u nás pozapomenuté technologie.
Právě ona mě inspirovala k míchání vlastních glazur z jílů, které sbírám v okolní krajině, a zároveň mě nadchla pro výpal v přímém ohni.

Od elektrické pece z panelákové prádelny jsem se totiž přes plynovou pomocnici dostala až k vlastní peci na dřevo.
A neměnila jsem pouze pece.
Z paneláku jsem se přesunula do domku se zahradou, ze samoty do nového manželství a z Podkrušnohoří do Frýdlantského výběžku.
Opustila jsem postupně i všechna „hlavní“ zaměstnání a v malé příhraniční obci Andělka se teď věnuji keramice naplno.

Už teď, když se náhodou ocitnete ve větrném kraji pod Jizerskými horami,
se můžete zastavit i v mé dílně,
prohlédnout si výrobky a ochutnat z nich třeba kafe.  

Většinu mých výrobků vyrábím točením na hrnčířském kruhu.
Vytočeným kouskům přidávám ouška, nožky, úchytky.
Některé kousky modeluji jen tak, volně z ruky.

Všechnu keramiku z mé dílny pálím v peci otápěné dřevem.
Jedná se o dlouhý výpal. Celou tu dobu působí na výrobky naložené v peci nejen vysoký žár ale i celková atmosféra a látky, které se při spalování dřeva uvolňují.
Živý plamen vždy vykouzlí neopakovatelné a krásné barvy a efekty
v glazurách i na režné hlíně.
Každý kousek je originál.

Během výpalu vše reguluji sama. Hlídám plamen, rychlost nárůstu teploty, dosaženou teplotu. Celý výpal trvá kolem 15 hodin.

Glazury, které používám, sestavuji a míchám sama.
Používám do nich přírodní materiály. Hledám jíly ze svého okolí, hlavně přímo z Andělky a ty pak přimíchávám do jiných hlín nebo do glazur.

Glazury mají atest pro styk s potravinami a jsou zdravotně nezávadné
(atest Zdravotního ústavu v Ústí nad Labem).

Všechna keramika je pořádně vypálena při teplotě nad 1300 oC.
Jedná se tedy o kameninu, která je odolná.
Snese každodenní mytí v myčce.
Můžete v ní zapékat v troubě i ohřívat pokrmy v mikrovlnce.
Venku může být na dešti i v mrazu.

Ve své dílně realizuji především své nápady.
Máte-li nějakou svou představu nebo nápad, kontaktujte mne. Ráda přiložím ruku k dílu:-)