COORA

 ....

Když se řekne kůra, vidím celý strom, celý les, celý svět. Nedovedu si představit život bez lesa, bez dřeva. Je to pro mě přirozenost, krása, vůně, život.... krásná vůně života. Když se ho dotknu, je v tom vše....cítím ho. Speciálně ke špalku mě to táhlo už od samého dětství. Už jako malý jsem chodil k dědovi do dílny a do špalku, co tam měl na štípání dřeva jsem statečně tloukl hřebíky :). Nebyl z toho vůbec nadšený, ale nikdy mi nezakázal navštěvovat jeho dílnu. Děkuji dědo za tvou trpělivost.

A však, jak jsem rostl, dospíval, tak jsem zapomněl. Jak říká Malý princ: „Nevadí dospět, ale vadí zapomenout“. A já si teď ve své dospělosti rozpomínám.

Dotýkám se dřeva, řežu, brousím, leštím, natírám a pod rukama mi tak nějak samo vše vzniká. Tak nějak to skrz mě proudí a děje se. Říkám si: „Kde se to vzalo?“. Jediná odpověď, která přichází je, že to tu vždy bylo a vždy bude.