Šperk vyrobený z cínu a keramického střepu, z dílny vevinka keramik, který byl naglazován efektní oranžovou glazurou. Je patinován, vyleštěn a ošetřen antioxidačním činidlem.
Je vhodný na černou kůži, barevnou stužku či kovový řetízek. Vyberte si dle vlastního vkusu.
Velikost šperku je 7x6cm.
Náhrdelník je vytvořený do 18. kola soutěže klubu "Tvoříme šperky z cínu". Tématem byla píseň od Edit Piaf a tento příběh:
Německý básník Rilke bydlel jistý čas v Paříži. Každý den, když
chodil na univerzitu se svou francouzskou přítelkyní, procházel jednu
rušnou ulici. Na jednom rohu této ulice vídal pokaždé žebračku, která
prosila chodce o almužnu. Žena seděla bez hnutí jako socha vždy na
stejném místě s rukou nataženou a očima sklopenýma k zemi. Rilke jí
nikdy nic nedal, zatímco jeho společnice ji pokaždé nějakým penízem
podarovala. Mladé Francouzce to bylo divné, a tak se básníka jednou
zeptala: "Proč té chudince nikdy nic nedáš?" "Měli bychom obdarovávat
srdce, ne ruce, odpověděl básník. Dalšího dne přišel Rilke s
nádhernou, čerstvě rozvitou růží. Vložil ji žebračce do ruky a chtěl
odejít. A tu se stalo něco neočekávaného. Žebračka zvedla oči, pohlédla na
básníka, namáhavě se zvedla ze země, uchopila jeho ruku a políbila ji. Růži
přitiskla na prsa a pomalu odcházela. Celý týden ji nikdo neviděl. Ale za
osm dní znovu seděla na svém obvyklém rohu ulice. Tiše a bez hnutí jako
vždycky. "Z čeho žila po celou tu dobu, kdy nic nedostávala?", ptala se
francouzská dívka. "Z růže",odpověděl básník.
Poslat zprávu
převodní příkaz 
: 