Na prérii

....svítá, v dálce vidím nádherného hřebce. Rozvířil prach a hrdá hlava pozoruje okolí. Zaržál. Má kobylka zadupala o prkennou podlahu a něžně odpovídá.... Asi ze mě spisovatel nebude, ale snít mohu - né. O lásce, přátelství, cti a volnosti. Vždy byly filmy o indiánech a kovbojích rozruchem v mé dětské dušičce. Vše jsem chtěla mít. Krajinu kolem sebe, stádo koní a toho či onoho hrdinu.

Čas utekl jako voda a já už jen utírám slzu nad tím "Co tančí s vlky" a naskakuje mi husí kůže při melodii z Posledního Mohykána. Už nechci hrdinu, ani krajinu - vše už mám a koně? Vždyť je mám také, sice v jiné podobě, ale mám.

Tyto koníčci jsou ušití z plátna, výplň duté vlákno, hříva a ocas z ovčího rouna, nožky vrbové proutí, buben , na kterém koníčci stojí je dřevo a potažen rovněž plátnem. Vše je domalováno art akryl barvami, na dodekorování jsou použity ptačí pírka co jsem našla v lese, korálky a různé provázky. V 20x28 i s podstavcem.

Tento výrobek vznikl v rámci meziklubového klání MaŘeNa na téma "Vinnetouův odkaz". Soutěžím za klub MaŘeNa umí zpracovat látky, klubka i přadýnka. Tento výrobek postoupil do finálové soutěže - hlasovat můžete Finálový hlasovací blog najdete zde.