Poklady .. , láska je klíč, včelí vosk

Hlaďoučké, jemné do rukou.
20cm.

Jak moc bych chtela slovy vyjadrit, co se posledni dobou
podivuhodneho deje a nejde to vubec zformulovat, nebo nejde internet,
nebo neco vzdycky tomu zabrani, tak aspon trochu pismenek zas napisu.

V pondeli minuly tyd. jsem osamela,
Z. odjel v ramci socharskeho symposia,
bylo venovano sv. Fr. Mely vzniknout kaplicky na poutni cestu.
Behem dopo zastavilo auto u domu a vylezla z nej takova osubka ... ze se jde podivat na sv. Fr. naseho vysochaneho, ze ho posila nas kamarad,
ze pry k nam musi na navstevu a to nejen pro ten obdiv a uctu k sv. Fr.
Zbystrila jsem, kdyz to takle povida, to mu asi mame co predat premyslim.

Chvili jsme povidali, vzala jsem ho ke konim, pak udelala tee, posedeli jsme, z hodiny byly dve, a jeste vic.

Bylo to hodne silne setkani. Bylo oboustranne lecive.
Nebyl to obycejny tulak. Byl nadpozemsky. Vzdelany v oblasti prirody jak nikdo,
obrovsky znalec ptactva, nekdo, kdo zachranuje uzemi od zniceni, obnovuje toky,
celou existenci venoval ochrane prirody, az na dren.
Az tak, ze se mu boj s vetrnymi mlyny stal osudnym.
A tak jsme podkryvali nemnoha tajemstvi i o jeho nekterych bolavych vecech.

V sobotu nam vola nas znamy, ze mu prestalo jet auto a ze nam nedoveze
ty lipove fosny, co mame jeste zamluvene na vysocine a jenz nam prislibil dovezt,
protoze bude pobliz. Fosny s tloustkou presne na srdecka. Nekdo nam je tam
z inzeratu zamluvil jiz loni a nam to porad nejak neslo pro ne dojet.

No nevadi, nejak to udelame.
Odpo vola nanovo, ze je na poutni ceste v Kralikach,
ze jel stopem a ze je u kamarada/ u toho co u nas byl v pond. na navsteve.
A ze pry spolu tam pro lipu zafici a dovezou nam ji, prestoze to je dalka
jak hrom jeste z tech orlickych hor.

Behem te cesty pro lipu prodelali nesmirne podivuhodne veci vcetne toho,
ze je ten vlastnik prken, pan z inzeratu na konci oslovil,
jestli chteji kouknout na Stezku Zivota a vzal je na vrcholek kopce,
kde byla socha Zivota a cele to bylo podivuhodne, carokrasne, az magicke.
Byli uchvaceni prostredim. A kdyz dolezli na ten vrchol, tak tam v tichu stary pan farar sekal kosou kolem aleje v zapadajicim slunci.
Dovezli nam lipu, jako nesmirne prekvapeni.

A co vic ... my jsme tu lipu od te osubky sv. Fr. obdivujici, dostali jako DAR.
Byli jsme uplne vedle. Opravdu neskutecne plynuti.
A vite co? O te lipe jeste je toho hodne k povidani.
Ja nekde v hloubi tusim, ze nam ma hodne co predat.

Pry mela vic jak 200 let, pri bouri se rozlomila, vyrostla pobliz mista, ktere se jmenuje JaMy a barva desek je naruzovela, byla to lipa srdcita ...

Copak to jde vepsat do vet?