Jsme dvě, Zuzka a Blanka, což činí dohromady jednu Zuzi, která je z Prahy.

Nemám ráda demagogii a zásada, že co řekne šéf nebo většina, musí být zákonitě pravda, se mi zdá blbá.

Miluju kočky a psy a trpím za každou bytost, která zůstala bezprizorní. (Z nich už mám doma slušnou sbírku, myslím zvířecí - 2 kočky a ... teď jen jednoho pejska, protože naše osmnáctiletá fenečka od jara brouzdá po nebeských parcích.)

Píšu - zatím mi v jednom známém nakladatelství vyšla knížka pro děti jakožto "vedlejší produkt" něčeho většího, s čím se babrám už delší dobu. Píšu taky básně, básničky a rýmovačky všeho druhu, nejradši v časové tísni a na lusknutí prstů, jako třeba tady.

Ráda bych se živila psaním. Jenže - jak se tak dívám do občanky, čas letí, a nejspíš to stihnu až v příštím životě.

Tady takový malý autoportrétek  s názvem

Máš zadek jako pivovarská kobyla

Taková milá

kyprá žena

(Plus dvacetdvě kila)

Pivovarská kobyla

v baru

k stáru

vopuštěná.

Že bych se víc líbila

podobna stínu?

Inu

to se nestane

tudletu

dietu

nesvedu.

Barmane?!

Dvě deci blínu.

Bez ledu!

Za výrobu banneru (ale ten krásnej plot jsem fotila jááá! ) děkuji Sat.

Trochu chcíplá óda na léto

Jenom taková (mo)mentální rýmovačka...  

Jak se mám?

Hm. Jde to.

(A jak bych se měla?!)

Léto!

Přišlo, jak jsem chtěla.

Žádný bílý sračky,

zasněžený značky,

u čumáků nudle.

Tůdle!

Mívám letní spády:

Kytky ze zahrady,

cigárko na plíce,

lýkový střevíce,

káva na lodžii.

Jó, já létem žiji!

 Jen někdy, když nezaprší,

upisuju ďáblu duši,

za kus vánku na zátylku,

za uragán (Aspoň chvilkůůů!!!)

Když si s vedrem nevím rady,

když mě vezme do parády,

když už nevím kudy kam,

když tím létem  umírám

...