Alena Štukavcová Doležalová - nerada bych, aby se moje šperky a ostatní věci líbily všem

Řekni nám něco o sobě
O sobě nebo o Gurumíně? Gurumínu jen zpovzdálí sleduji a celkem se bavím tím, jak postupně vytváříte její podobu vy. Virtuální svět je podivným a nebezpečným místem a pokud ho nebereme jako pouhou hru, utopíme se v něm...
Mé jméno je Alena Štukavcová Doležalová.  Jsem Vodnář, zrozený v roce prasete.
Ráda měním podoby, názory, místa. Narodila jsem se v Praze a před dvěma lety jsem jí se svojí rodinou, kterou tvoří tři děti, jeden manžel a králík, zamávala. Žijeme teď v Jablonci nad Nisou a v blízkosti hor teprve začínáme dýchat.
K tomu, co dělám teď, jsem se dostala poměrně klikatou cestou. Čtyři roky na střední (tehdy ekonomické) škole, pak tři roky v Národním muzeu, kde jsem pracovala v laboratoři antropologického oddělení, poté Hollarka (ilustrace a knižní grafika), tři roky na AVU, pak přestup na KALD DAMU, souběžné studium divadelní antropologie tamtéž, semestr na Breře v Miláně... promovala jsem na loutkárně v oboru scénografie. Ze všech těchto míst jsem si odnesla poznání, že neexistuje objektivní pohled  na umění, že spíš než dílo samotné je důležitá jeho prezentace, viděla jsem, jak uboze může vyznívat snaha na sebe upozornit... na druhou stranu jsem potkala lidi naprosto výjimečné a z mnohých se stali mí přátelé. Znám zblízka ty, o nichž se tu často bavíte jako o "umělcích" a nejsem jedním z nich proto, že odmítám přinášet tytéž oběti jako oni.
Živiny pro svojí práci beru ze země, stromů, slovanské mytologie, jiných kultur... zajímá mne hra smyslů, svět snů, představ, dětí... nedbale cvičím jógu a meditaci vipassaná.  Věřím v karmický zákon, sílu sankalpy, skláním se před věděním ayurvédy, vědy o dokonalé rovnováze, a jsem přesvědčená o tom, že absence smyslu pro humor zabíjí.

Co jsi vyrobila jako první věc, když jsi začala tvořit?
Byly dvě. Za prvé polička, kterou jsem si vyrobila někdy ve druhé třídě  - z lepenky a provázků, měla jsem jí docela podivně zavěšenou na rohoži za postelí a vždy, když na ní zazvonil budík, mi spadla na hlavu.
Druhá byla marioneta, uplácaná z nepálené hlíny. Neměla jsem tehdy ponětí o technologiích, tak měla jednu drobnou vadu - nešla uzvednout.

Prozraď nám, ze kterých materiálů nejraději vyrábíš
Momentálně je to dřevo, stříbro, textil a kameny. Vyhýbám se plastům, nikdy jsem si k nim nenašla cestu. Když se dotýkám přírodního materiálu, ptám se ho na původ, stáří, náladu... plasty jsou pro mne zatím bezejmenné.

Kterou z kreativních technik nejvíce obdivuješ?
Obdivuji práci elfů, trpaslíků a všech, kteří se jim svým přístupem podobají. Kameníci, tkalci, kováři, sochaři.... Žasnu nad mnichy, vysypávajícími mandaly z písku, a nad pokorou malířů gotických madon.

Řekni nám tvé tři oblíbené knihy, filmy a internetové stránky
Chacha, známé zaklínadlo 3 x 3? Kdepak. Moc nečtu, odnaučili mne to na DAMU. Nastupovala jsem rovnou do třetího ročníku a tak mi na začátku dali seznam 273 titulů, které jsem měla povinně přečíst, abych ten rok mohla rovnou ukončit bakalářkou. Doporučuji jako odvykací kůru pro knihomoly. To ale neznamená, že nemám oblíbené knihy. Země snivců od A. Kubina, kompletní dílo J. R. R. Tolkiena,  knihu Ženy, které běhaly s vlky od C. P. Estés, Všichni hrajeme divadlo E. Goffmana,  Krajiny vnitřní a vnější a Makom pana V. Cílka (ale přiznám se, že v Makomu mám označenou stránku, ke které se už nikdy nechci vrátit). Miluji staré japonské haiku a také básně Nanaa Sakakiho, Morgensterna, Thákura....
Ráda se dívám na filmy A. Kurosawy - Rašómon, Rudovous, Dodeskaden, obdivuji svobodu a výtvarné obžerství P. Greenewaye, barevnou stylizaci Amélie z Montmartru. Doporučuji výjimečný film D. Jarmana Modrá, ale jen silným náturám.
Poslouchám hudbu P. Glasse, T. Waitse, písně rádžastánských cikánů,  Ivu Bittovou, Orloj snivců... mám ráda zvuk nástrojů, které připomínají lidský hlas - didjeridoo, bambusová flétna, fujara... vydržím hodiny poslouchat indickou rágu nebo recitace tibetských mnichů.
Oblíbené www? U internetu sedím spíše z povinnosti, a jako všichni tady, hlavně na Fleru. Internet je pro mne více učebnicí než zábavou.

Co bys poradila ostatním tvůrcům, kteří umisťují své zboží na Fler.cz?
Buďte sami k sobě upřímní. Snažte se nekopírovat, protože vzít si vědomě nápad někoho jiného je krádež, ať to tak vidíte, nebo ne. Nic příjemného vám to nepřinese. Často dostanou dva lidé stejný nápad, nebo se sobě navzájem podobají  - je to ale dané vnitřní podobností a podobným viděním a dá se to snadno vysledovat z kontextu vaší ostatní práce. Také nečekejte, že pokud čtete stejné návody, časopisy, nakupujete u stejných dodavatelů stejné zboží, tak budete něčím originální. Obviňovat se v takovém případě navzájem z kopírování je směšné. Nedejte se rozhodit tím, že u vás třeba ze začátku nebude moc velký provoz. Vydržte, pokud své práci věříte, tak to zvládnete. Nesnažte se uměle nahánět Fler rank - například psaním zbytečných blogů. Nedá se to číst.  Dívejte se kolem sebe, vzdělávejte se. Nezáviďte si.

Jaké funkce se ti na Fler.cz líbí a které bys ráda používala v budoucnosti?
Líbí se mi možnost komentářů, které bohužel poslední dobou flákám. Musela jsem se rozhodnout, jestli budu flerovat nebo pracovat, a vyhrálo to druhé.
Přiznám se teď, že ze začátku jsem byla k Fleru skeptická. Beru to zpět, omlouvám se... přibyla tu hromada velice zajímavých lidí, hlavně z oblasti oděvního a textilního výtvarnictví. To je něco, za co patří tvůrcům Fleru velký dík, protože začínající profesionální výtvarníci to mají v Čechách převelice těžké a toto by mohl být jeden ze způsobů, jak situaci vylepšit.
V budoucnu bych uvítala anglickou verzi.  Nerada bych mazala zboží jen proto, že o něj projevil zájem někdo ze zahraničí.

Jak propaguješ své zboží?
Cíleně nijak. Mám prázdný obchod na Etsy, zanedbané album na Flickru, profily s albem na dvou amerických serverech, ale to spíše z důvodů sebevzdělávacích. Vlastně ani nevím, jak se k propagaci postavit. Nerada bych, aby se moje šperky a ostatní věci líbily všem - ať to zní sebehloupěji. Mými zákaznicemi doposud byly samé netuctové zajímavé dámy. Některé už znám z reálu nebo fotografií a musím říct, že lepší propagaci než to, že si můj náhrdelník na krk pověsí někdo takový, si představit neumím.

Jak si představuješ svůj život za deset let?
Vše, co se stane, bude potřebné a zasloužené... a já mám těch deset let na to, abych to pochopila.


Děkujeme za rozhovor a přejeme
mnoho tvůrčí inspirace v novém roce.