Uplynul další týden a já srdečně zdravím všechny čtenáře rozhovorů na síti. Dnes Vás pozvu k Olivce.

1) Ahojky. Představíš se nám na úvod?

Ahoj, jsem v podstatě taková klasika jako každá druhá ženská tady :-) Mamka tří dětí (teď už spíš puberťáků), kterou svrbí ruce, když něco nevyrábí. Pracuji v IT, takže od technického světa a pracovního stresu pak ráda odbíhám k počítání oček na háčku, je to pro mě krásný relax.

2) Vzpomeneš si Ty osobně na své první pokusy o ruční práci?

Vzpomenu – ale to jsem ještě byla opravdu malá a vlastně mě to ani nebavilo: babička nám háčkovala šaty pro panenky, a nám se to se sestrou tak líbilo, že jsme „chtěly taky“ – takže nějaké první základy máme obě od babičky. Škoda, že se nám tyhle první pokusy už nedochovaly!
Obecně ruční práce máme „po ženských“ v rodině ale tak nějak odjakživa – právě babička (mamky maminka) profi háčkovala dečky, ubrusy... Naše mamka pak ráda a často šila – a my holky jsme se rády nechávaly pěkně oblékat. Navíc dlouhé roky pracovala ve skladu textilu, což v 80.letech znamenalo mít po ruce neutuchající zdroj úžasných materiálů (dodnes má nahromaděné blíže neurčené množství „materiálu“, jak naše zásoby před chlapama nenápadně nazýváme).

Pak mě další vlna tvoření chytila v pubertě – začlo to někdy v 7. třídě, kdy jsem si ušila halenku podle burdy... až to skončilo zimní bundou.

No a dneska? Kromě háčkování a pletení pro mě není problém i něco ušít. Bohužel mám poslední dobou zdravotní potíže, tak jsem nedobrovolně háčkování a pletení musela odložit. Ale právě protože mi to svrbění ručiček nedá pokoj, vracím se k šití... ušité hračky – prototypy zatím jen rozdávám známým a kamarádům.

3) Pochopila jsem dobře, že Tvé první háčkované hračky byly pro tvé děti? Vedeš i je k tvoření (ke kreativní činnosti)?

Ano, první hračkové nutkání přišlo s dětmi. Nejmladší syn ještě jako mrně kdysi miloval králíčka z jeho oblíbené knížky. Prostě ho musel mít, znáte to. Jenže koupit králíka „na stojato“ nebylo kde, tak jsem se do něj jednoduše pustila... a už mě to nepustilo :-)

Kupodivu je to právě on, kdo z našich tří dětí má největší talent na vyrábění čehokoliv. Ať už vezme do ruky filc a šije přívěšky, brože nebo kouzlí hackysacky s háčkem... :-) Rád například na vánoce pro své kamarády vyrábí z filcu podivuhodné „příšerky“, pro babičky pak zápichy, ozdoby – a to si pište, že je pro něj super další motivací taková pochvala nadmíru nadšené a spokojené babičky, kterou mu ještě nejlépe proloží sladkou odměnou! :-D

Děti nijak cíleně k tvoření nevedu, ale jsem moc ráda, že sami radši nějaké dárečky vyrobí, i když jde o drobnosti, než aby bez rozmyslu kupovaly hlouposti v obchodech. Vyrobení dárku vidí naštěstí jako tu snažší možnost, což mě upřímně těší a rozhodně je v tom podporujeme.

4) Tvůj obchůdek je plný milých hraček. Kde čerpáš inspiraci?

Nejčastěji je mi inspirací „rozvádění, rozšiřování“ nápadů od individuálních zakázek. Většinou to vypadá tak, že se někdo nezávazně zeptá - a neudělala bys mi třeba blbouna nejapného? Tak hned začnu přemýšlet, vymýšlet, ladit... a někdy z toho vznikne celá série různých potvor – třeba várka punkových dinosaurů... Beru to tak, že obyčejného plyšáka není problém koupit kdekoliv, levně – a mě baví vytvářet věci, které nejsou až tak běžné.

5) Co Tě přivedlo na Flér a co pro Tebe tento portál znamená?

Impuls pro otevření vlastního obchůdku už si kupodivu nedovedu vybavit, nicméně Flér jsem znala mnohem dřív, než jsem se registrovala a než jsem se stala prodejcem. Prvně jsem o něm slyšela od sestry, která tu měla otevřený krámek skoro od začátku... po ní si otevřel obchod i manžel, naposledy švagrová... no dál to radši nebudu rozvádět :-D

Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla tu mou hromadící se zvěř nabízet i „veřejně“, tak byl Flér jasnou volbou! Jsem si vědoma toho, že sem lidé chodí nakupovat a hledat právě tak výjimečné věci, jaké dokážu nabídnout i já. Proto si také všech nejen kupujících, ale i jen nakukujících, srdíčkujících, flerboxujících – moc vážím :-)
Jsou to lidé, kteří dovedou správně ocenit náročnost ruční práce. Kromě jiného mě hodně baví a nabíjí energií i to tlachání v klubu stejně postižených ženských!

6) Najde se zde na Fleru obchůdek, u kterého máš takříkajíc problém udržet peněženku?

Tak to by nám asi nestačil prostor, kdybych měla jmenovat! Ale tak maličko – od začátku miluju zvířátka ValentYny, figurky veverky Zrzky, „zkrášluji“ se mejdlíčky od Bon Savon... obouvám se u ševce Tomse, slintám nad taškami od  Manie des Robes, chlubím se tričkem od Čmáryfuka, zdobím se naušničkami od Monony... no radši už dost, protože mě to láká zase k nákupům!

7) Plánuješ něco nového pro své zákazníky?

V oblasti háčkování bohužel ne, vzhledem ke zmíněným zdravotním komplikacím... Možná, ale jen opravdu velké možná, by se na jaře mohly objevit nové látkové kočičky. To je ovšem zatím otevřené téma.

Olivko děkuji za rozhovor, přeji ještě spoustu skvělých nápadů a dlouhé zástupy spokojených zákazníků. Vám, milí čtenáři, mohu jen doporučit návštěvu Olivčina obchůdku.

A za týden se můžete těšit na další rozhovor s Jeninas.