"To se nasměju, až ti sem vběhne Útvar rychlého nasazení," utrousil tehdy před lety jen jakoby mimochodem kamarád, při pohledu na mnou tehdy nově zakoupenou keramickou pec.
Nechápala jsem.
"Proč by sem měl vběhnout?"
"Protože když se ti teď začnou divoce točit kilowatty v hodinách, tak lehce upadneš v podezření, jestli tu náhodou tajně nesvítíš na nějaké 'veselé' rostlinky nebo jestli tu náhodou neklohníš jiný než pardubický perník."
"Há, há ... vtipnej!" odvětila jsem.
Celou epizodu jsem tehdy hodila za hlavu a rychle na ni zapomněla. Až do dnešního dne.

Minulý týden jsem objevila v nabídce nové efektní glazury. Uáááá, ani dospat jsem nemohla, jak jsem se těšila, až pro ně pojedeme.

O glazurách se mi dokonce i zdálo. Ve snu jsem se viděla, jak glazuru rozmíchávám ve vodě, jak namáčím štětec, jak nanáším glazuru na střep, jak snadno přilnula ... ve snu jsem dokonce nakukovala i do pece ... a nemohla jsem se dočkat, až bude chladná, abych ji mohla otevřít a kochat se výsledkem.

Do prodejny jsem brala schody po dvou. Na panelu vystavené vzorky jsem přejížděla prstem, mazlila jsem se s nimi, rychle jsem si zapisovala čísla glazur, průběžně je hlásila prodavačce a zároveň už se mi před očima vybavovalo, na který výrobek kterou zkusím nanášet. Už by to chtělo udělat pár tvořivých změn, něco dělat trochu jinak, a tohle je dobrá příležitost.

Sečteno, podtrženo, bylo toho po kile od každé. Rázem jsem měla dvě plné bedny.

Mám svou hračku! Teď rychle domů!

Vše jsme vynesli z auta, já si na stůl vyskládala jeden sáček vedle druhého, připravila jsem si popisovač a chystala se sáčky viditelně označit. Euforie mě pořád ještě neopustila, srdíčko se tetelilo, ruce jezdily po malých štítcích s výrobním označením, prsty poklepávaly na sáčky, když jsem horečně přemýšlela, jak si je roztřídím a kam si je uložím.

V tu chvíli vstoupil do dveří můj muž, opřel se o stěnu, dlouze se na mě podíval a povídá: "Tak jestli ti sem dnes vpadne ta URNA, a uvidí, jak se skláníš nad tolika sáčky s bílým práškem, uvidí tvoje rozklepané ruce, tvůj blažený výraz na tváři a roztažené zorničky, a když uslyší, že si s tím práškem dokonce i povídáš ... tak už vážně nebudeš mít čas cokoliv vysvětlovat."