Jakýsi pán se mne nedávno otázal, zda bych dokázal vyrobit kouzelnickou hůlku dle přiložené fotografie, kterou mi zaslal mailem....

Jako kluk jsem občas něco vyřezal, a tak jsem to pojal jako vrženou rukavici. Hůlka měla být z lipového dřeva. Ze změti akátu na půdě jsem tedy vydoloval torzo kmenu lípy, uřízl z něj  špalek odpovídající délky a v podstatě s nasazením života s ním sešplhal na pevnou zem. Ta lípa byla poražena asi před 10-15ti lety na kraji obce Tloskov, nedaleko Neveklova. Byla tenkrát k mání zdarma, a tak jsem ji pojal za svou, páč jak říkával jeden u nás v práci: "Nejhorší materiál je žádnej materiál." On to tedy myslel dost jinak, jaksi příznačně té dávné době, která je už doufám za námi. Ale vzato prostě a bez zřetele na dobu jakoukoli, nedá se tomu výroku vlastně nic vytknout. A pro ducha jen trochu tvůrčího je navíc taková absence materiálu dokonce vůbec pohromou z nejhorších. Ale k věci.

 Rozštípal jsem špalek na menší kousky a vybral ten s nejrovnějšími léty. Pátý zleva v první brázdě je budoucí hůlka.Lípa jen zvonila, jak byla suchá.

Pak jsem pravorukou tesařskou širočinou dal tomu špalíku jakýs takýs základní tvar. Mám i obyč sekerky, ale tu širočinu jsem vybral proto, že ta lípa si zasloužila něco alespoň věkem srovnatelného. Je krásná a u Rouska ani Břendy už podobnou nekoupíte. A to při vší úctě k pánům!  Navíc pěkně padne do ruky, tak ji mám prostě rád. No co, můžete-li mít i banku rádi, (čemuž se tedy osobně zdráhám uvěřit), pak sekeru musíte. Trochu jsem zas odbočil. To se mi stává poměrně zhusta.

Další opracování jsem provedl rovněž ještě poměrně snadno pomocí pořízu a hoblíku na staré dubové hoblici, kterou jsem kdysi před lety pořídil někde v Krkonoších. To ale musím zase odbočit. Inu musím.

To jednou totiž naši dobří kamarádi zbavovali se narychlo chaloupky v lese nad Tanvaldem, a že prý mi půjčí klíče a můžu si tam vzít, co chci. Už byla trochu vybydlená, ale tu hoblici já měl tedy už nějaký čas na radaru. Tak jsem si pro ni, od nás od Slap zajel. Byla zapasovaná v hloubi chaloupky jak faraónův sarkofág v pyramidě. A řekl bych tenkrát, že byla i tak těžká. Do toho kamrlíku dalo se navíc prolézt jen úzkou chodbou asi pětkráte pravoůhle zatočenou. Bylo tedy nabíledni, že dostat tu věc z baráku je  pro jednoho normálního chlápka mimo veškerou realitu. Jenže hoblice to byla sakra pěkná. A pomyšlení, že pojedu domů s prázdnou mě přinutilo zrevidovat, do jaké míry a zdali vůbec jsem tedy normální. Kromě zcela nesouvislého sloganu o tom, že normální je nekouřit, mne však nic opravdu podnětného nenapadlo. Vrátil jsem se tedy labyrintem do hrobky a zkusil znovu pohnout sarkofágem. Nic!  Vymotal jsem se zase ven vydýchat a znovu se vrátil. A pak to přišlo. V jakémsi podivném návalu zběsilosti a s jasným vědomím, že tu věc nesmím položit, protože podruhé ji už nezvednu, vyvlekl jsem hoblici zákrutami v jediném zuřivém zátahu na louku a rovnou z chodu se mi podařilo položit ji jedním koncem do otevřených zadních dveří VW Transportéru. No a tak už ji mám léta doma. Ale dodnes dost přesně nevím, jak se to vlastně stalo. Ale zpět k práci.

 Po pořízu a hoblíku už ale zbývá jen dláto a nůž. Nůž je ovšem, alespoň dle mého soudu, daleko všestranější a operativnější. Ten můj sice vypadá dost militantně, ale nenechte se mýlit. Měl jsem spoustu nožů, ale s tímhle se mi zatím asi vyřezává nejlépe. Dal mi ho jeden chlápek v obci Busovača v Bosně a Hercegovině. Jmenoval se Svebor. Tak tomu noži říkám také Svebor. Jen je při takovém řezání občas třeba přetáhnou ostří a k tomu slouží to "udělátko" mezi Sveborem a hotovou hůlkou. A hádejte kde jsem k němu přišel? Bylo v šupleti té hoblice z Krkonoš. No ale nebudu to zase rozvíjet. Veškeré stopy po noži na hůlce jsem zahladil smirkovým papírem postupně až do zrnitosti č.400, což bylo asi nejobtížnější. Povrchová úprava je provedena jen mořením lihovým mořidlem a zaleštěno včelím voskem. 

No a ještě jedno "umělecké" foto nakonec. Hůlka není zcela symetrická, protože základní tvar předlohy byl pravděpodobně vysoustružen a já soustruh nemám.  Ale na to, že to je Sveborova první, dopadla myslím dost dobře.

A ještě jedno foto "technickotaktické" a to by k hůlce mělo být všechno. 

Teď už jen zbývá, naučit se s ní kouzlit a můžete si dopřát čehokoli, stačí jen šikovně zakroužit hůlkou.  To ale myslím nechám na příště.