Tento blog přepisuji již potřetí. Nejprve jsem to vzala zbytečně zeširoka a podruhé jsem se jen chtěla na internetu ujistit o nějakém jevu a objevila jsem tam zasvěcený článek o české gramatice, který mi řádně zamotal hlavu, proto jsem se nakonec v tomto blogu rozhodla sesumarizovat základní myšlenky onoho článku, neboť to bude asi za všeho nejlepší. Jedná se o článek v časopise Naše řeč a jeho autorem je Miloslav Sedláček.

Studovala jsem tyto gramatické situace: Kdybys/kdyby jsi/kdyby sis, tys/ty sis/ty jsi si. Z uvedeného článku pro mě vyplynuly následující věci:

1) Zapomeňte na to, co víte o české gramatice.

2) I jazykovědci v tom mají zmatek.

3) Nemyslete si, že když se podíváte do mluvnice, bude vám problematika jasnější, neboť současně existuje několik platných mluvnic, které mohou mít na věc trochu jiný názor.

4) V jazyce nejde o to, aby se lidé přizpůsobovali gramatice, ale o to, aby se gramatika přizpůsobovala lidem. A pokud zrovna gramatika říká, že něco děláte špatně, není to tím, že jste blbec, ale tím, že gramatika není dost pružná.

5) Do 19. století se tvar "jsi" prakticky nepsal, stahovalo se to ke slovesu: "Tys se rozhlédnul." "Byls tam?"

6) A potom se to psalo dost různě, ať už v literatuře, osobních spisech nebo v odborných publikacích: "Kdyby jsi se rozhlédl." "Kdy bysi se rozhlédl." "Kdybysi se rozhlédl." "Kdybys se rozhlédl." "Kdyžby jsi se rozhlédl." "Kdyby ses rozhlédl." (bylo to tak i u dalších osob: by jsme se, bychme se, bychom se, bysme se apod.).

7) Koncem 19. století jedna z mluvnic odsoudila tvar "Kdyby ses rozhlédl." Protože "ses" je složenina slov "se" a "jsi" a v tomto pořadí to nedává smysl: "Kdyby se jsi rozhlédl." a naopak chtěla prosadit tvar "Kdybys se rozhlédl.", protože to bylo podle ní gramaticky logičtější. Nikdo to ale moc nedodržoval.

8) Na počátku 20. století přišel Gebauer a řekl: "Prosím vás, kdo to má vyslovovat: "Kdybys se", to si zlomíme jazyk, pojďme psát: "Kdyby ses". Mnozí jazykovědci s tím kategoricky nesouhlasili (například Jungmann) a obhajovali původní variantu, ale protože Gebauer byl zrovna autorita, prosadilo se to podle něj.

9) Na spojení "Ty jsi se rozhlédl.", se trochu pozapomnělo, takže to teď vypadá, že povoleno není, ale kdo ví?

10) Jazykovědci se zkrátka dlouho snažili přijít na to, jak se vlastně v reálu mluví, aby mohli gramatiku přizpůsobit podle lidí, protože spisovná podoba jazyka se nesnaží být jiná a odtržená od života. Nakonec to pravděpodobně dopadlo takto:

SPRÁVNÉ TVARY:

Podmiňovací způsob:                                    Podmiňovací způsob a zvratná slovesa:

BYCH        BYCHOM                                      BYCH SE/SI               BYCHOM SE/SI

BYS           BYSTE                                           BY SES/SIS                BYSTE SE/SI

BY             BY                                                   BY SE/SI                    BY SE/SI

Všimněte si na tom dvou věcí:

1) Tvar "jsi" se nikdy nepíše ve spojení s "by" (Věty typu: "On by jsi to nedovolil." jsou tedy špatně.)

2) Pokud porovnáte oba sloupečky, uvidíte, že v případě zvratných sloves se jen všude přidá "si" nebo "sis", jinak původní podoba slova zůstává stejná kromě druhé osoby jednotného čísla, kde by logicky mělo přijít: "BYS SE", ale z důvodu výslovnosti je to "BY SES".

Oznamovací způsob:                                           Oznamovací způsob a zvratná slovesa:

JÁ JSEM        MY JSME                                      JÁ JSEM SE               MY JSME SE

TY JSI           VY JSTE                                        TY SES                        VY JSTE SE

ON JE            ONI JSOU                                     ON SE                          ONI SE

Všiměte si, že:

1) Problémy dělá opět druhá osoba jednotného čísla. V tomto bodě se autor článku přimlouvá, aby byla možná i varianta: "Ty jsi se", protože je podle něj používaná v běžné mluvě ("Ty jsi se na to nepodíval.").

2) Problém tu dělá i třetí osoba, kam by podle vzoru ostatních osob mělo přijít: "On je se na to nepodíval.", ale to se skutečně nepoužívá, takže tam nikdo nechybuje a všem to připadá přirozené, i když se jedná o nepravidelnost.

Závěrem bych ráda shrnula a opět připomněla, že jazykovědci nevymýšleli gramatiku z vody, ale podle toho, jak se mluvilo. A protože se v různých regionech mluvilo a mluví různě, působí gramatika na lidi jako něco, co není shodné s tím, jak se skutečně mluví. Proto se lidem nezdá, že hlavním cílem gramatiky je přizpůsobovat se mluvčím, a myslí si, že tvar "bych" je nespisovný a snaží se spisovně napsat "by jsem".

Snad to bylo alespoň trochu přínosné a s co nejméně překlepy a chybami:) a příště se možná sejdeme u dalšího gramatického dílu.

Další díl povzdechů: Ach, to učení - studentská přísloví, nejdete ZDE.