Arteterapie je druh terapie, která využívá umění a umělecká média, aby pomohla lidem objevovat své myšlenky a emoce jedinečným způsobem. Používat fyzické předměty, jako jsou například štětce a papír, často pomáhá lidem vcítit se víc v propojení se světem kolem nich. „Arteterapie se opírá o výtvarné projevy. Nejde při ní o dokonalé konečné dílo, ale o proces tvorby.

Termín arteterapie pochází ze spojení latinského slova "ars" - umění a řeckého slova "therapeia" - léčba, léčení. Obecně ji tedy můžeme chápat jako léčbu uměním. Podle České Arteterapické asociace je „...je to léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů..." Jedná se o tvůrčí činnost s výtvarným materiálem. Je možné také rozlišovat arteterapii (léčbu) od artefiletiky (vzdělávání a výchova prostřednictvím výtvarných prvků).

Cílem arteterapie je komunikace se sebou samým prostřednictvím výtvarného umění. Je to řízená cílená činnost, při které se používají převážně výtvarné vyjadřovací prostředky. Cílem není vytvořit umělecké dílo, ale rozvíjet tvořivost a spontánní projev, komunikovat neverbálními cestami. Jde o naplnění různých cílů. Mezi nejčastějších cílů patří navození kompenzačního procesu, aktivace, zprostředkování kontaktu, přeformování stereotypů, komunikace prostřednictvím výtvarného projevu, odstranění úzkostných stavů, socializace nebo kanalizace agresivity.

Známe dvě formy arteterapie. individuální forma a skupinová forma. Specifickou formou arteterapie je rodinná arteterapie a arteterapie v partnerském nebo manželském vztahu. Individuální arteterapie je formou terapie, která je podobná poradenství. Setkání arteterapeuta s klientem má dané normy, ze kterých celou dobu terapie vychází. Je podporováno co největší otevřeností, která by měla být oboustranná. Individuální arteterapie je založena na vztahu s klientem v dobrém i ve špatném. „Šité na míru“ každého jednotlivce, výzva je prozkoumat kreativní proces a získat přehled. Člověk má možnost se „opět poznat“, a tím pádem pozná další své nové hodnoty, kterými se může dále rozvíjet, resp. posilovat. Individuální arteterapie může být silným způsobem, jak se posunout, reorganizovat a spojovat. „Je vhodná pro klienty, jejichž problém vyžaduje celou pozornost terapeuta nebo jejich chování ve skupině by mohlo mít škodlivý účinek a mohlo by mít negativní důsledky pro jiné klienty (např. agresivita, negativní vliv, psychotické projevy).

Arteterapie určitě není jednotnou disciplínou. Existuje více různých teorií, ze kterých se vychází. Často se klasifikuje jako jedna z forem psychoterapie, je tedy součástí psychologie. Výchozí arteterapie můžeme nalézt v teorii umění, filozofii i teologii. „Přestože je arteterapie poměrně mladým oborem, samotná terapeutická hodnota umění je uznávána již delší dobu. Například již rituální kmenové umění odráželo do značné míry emocionální a duchovní život skupiny. Umělci si všimli toho, že pro společnost je charakteristický určitý tvůrčí náboj. Byly také mezi prvními, kteří využívali arteterapii ve zdravotních nebo výchovných zařízeních, a kteří při své práci zaznamenali léčebné účinky výtvarné tvořivosti. Podobně důležité byly i teoretické a praktické poznatky psychoanalýzy.“ (Campbellová, 2000, s. 14) Arteterapie se realizuje ve skupinách nebo individuálně, v závislosti na potřebách klientů. Není to rekreační aktivita nebo umělecká lekce, i když setkání mohou být příjemné. Klienti nemusí mít žádné předchozí zkušenosti nebo odborné znalosti v oblasti umění Úsměv

Marek Horňanský psycholog Ψ bibliografie:

  • Russell J. Cambridge International AS & A Level Psychology Coursebook.  UK Cambridge University Press, 2022. ISBN 1009152483