Až jednou budete měřit 15 centimetrů, přijďte navšívit Pidižvíkovy. Jsou to milí a pohostinní lidé, vzali se z čisté lásky teprve nedávno a jejich kuchyň je opravdu teplé a hřejivé hnízdečko, kde se každý cítí hned jako doma.

 

Pan Pidižvík je urostlý muž v plné síle aby ne, měří celých 16 centimetrů, ani o chlup míň. Každé ráno naštípe hromadu dříví, zatopí v kamnech a nanosí dostatek vody, aby se jeho krásná mladá paní necítila jako tažná kobyla, až bude zapřažená celý den v kuchyni a bude vyrábět to pravé, dobré a nefalšované domácí štěstí, které prochází žaludkem.

 

Blíží se Vánoce a paní Pidižvíková je v jednom kole. Už od začátku prosince prosí na kolenou slepice o dodávku co největšího počtu vajec, stlouká hromady másla a v jednom kuse posílá pana Pidižvíka tu pro mouku a cukr, tu do sklepa pro schované ořechy, které po večerech louská. To víte, musí se napéct dostatek cukroví, aby vydrželo nájezdy pana Pidižvíka až do Vánoc. Naštěstí pana Pidižvíka neláká partička mariáše a pivko v hospůdce, raději je doma paní Pidižvíkové k dispozici a dle instrukcí vyrábí těsto, zatímco mladá paní pilně válí a vykrajuje, skládá na plech a zase sundavá upečené cukroví z plechu. Taky dostane kafíčko a paní Pidižvíková hlasitě velebí jeho charakter, aby ho v kladném chování vydatně povzbudila. A kromě toho zamkla dveře do chalupy a klíček schovala do výstřihu. I kdyby ho pan Pidižvík po nějaké našel, do hospody už by pak stejně nedorazil.....  

 

Když je napečeno, je potřeba ještě cukroví všelijak poslepovat a nazdobit. S  horkým grogem to jde všechno líp od ruky. 

 

 Těsně před Štědrým dnem paní Pidižvíková zadělá na Vánočku.

 

Vánočka je upletená, rozvedlaným vajíčkem potřená, mandličkami poházená....a šup s ní do trouby. Povede se letos? Nebo bude placatá jako rohožka?

 

Jupí, pan Pidižvík vytáhl z trouby opravdu exkluzivní kousek. To bude lahoda, až si jí druhý den ráno namaže máslem a dá si k tomu hrnek sladkého kakaa....


Den před Vánoci paní Pidižvíková začne pracovat na salátu a pokud pan Pidižvík nemá do čeho píchnout, pak se ujme loupání uvařených brambor a krájení zeleniny - jen tu cibuli nechává na paní Pidižvíkové, protože slzy v jeho mužném oku by byly nemužné. A paní Pidižvíková je za každou výpomoc ráda, protože salátu dělává asi tak 5 kilo, aby měl pan Pidižvík dost sil na štípání dřeva a nošení vody.  A hledání klíče od dveří, pochopitelně. 

 

Poté co se jednotlivé ingredience v salátu pomalu v chladné komoře promíchávají, salát se stává uleželejším a lahodnějším, pan Pidižvík přitáhne kapra z rybníčku, klepne ho a naporcuje. Paní Pidižvíková je jemná žena, raději vše z povzdálí sleduje, kdykoliv připravena poskytnout pomoc. První pomoc panu Pidižvíkovi, poslední pomoc kaprovi.

 

 

Po zneškodnění kapra začne paní Pidižvíková pracovat na rybí polévce.

 

 Následně přejde i ke zpracování dalšího masa - kromě ryby mají i kuřízky a krkovičku, paní Pidižvíková krájí, naklepává, obaluje.....a pan Pidižvík se těší jako malé děcko. Dárky s paní Pidižvíkovou neřeší - co je v životě nejdůležitější, to už mají, víc nepotřebují.  Nejvíc se těší na lahodnou večeři. A proč toho dělají tolik? No, kdyby šel někdo kolem, ne? A co se nesní, odnese pan Pidižvík na faru, tam každý potřebný najde kousek něčeho na zub.

 

Pomalu se stmívá, paní Pidižvíková smaží a smaží, až je sama celá orosená.....už je skoro všechno hotovo.

 

Paní Pidižvíková v duchu přepočítává... řízky usmažené, salát hotový, cukroví připravené, ovoce naaranžované, polévka teplá, vánočka nakrájená, víno otevřené..... už zbývá jenom prostřít.

 

 Vyšla první hvězda a Pidižvíkovi začínají s večeří.

 

 Řízečky jsou měkkounké, na povrchu křupavé, salát rozleželý, víno jiskrnné a noc je ještě mladá....

 

Po večeři příjde na řadu kafíčko, cukroví, možná nějaké to ovoce a povídání, rozjímání, plánování.....

 

Večeře pomalu končí. A co je tou jedinou stinnou stránkou celé štědrovečerní večeře? Nutnost umýt hromadu špinavého nádobí. Naštěstí jsou na to dva, tak to sfouknou za poloviční dobu. 


Je po všem. Svíčky sfouknuté, Pidižvíkovi se odebrali na lože. Dvě skořápky od vlašských ořechů se svíčičkami se na hladině drží u sebe. Zatím jen dvě. Přejme jim, aby byly napřesrok tři. A stavit se můžete taky na návštěvu, jen co budete měřit 15 centimetrů. Je to dobré, klíč od dveří nakonec našli!  A také všem, nejen Pidižvíkům, přeji co nejkrásnější Vánoce, plné lásky, chutných dobrot, radosti a štěstí!