Ruční práce je často považována za způsob relaxace a možnost, jak na chvíli „vypnout“ mozek, nechat si hlavou proudit snové představy a nervový systém naladit na režim pohody. Žel existují momenty, které i při ruční práci vybičují vaše smysly k záchvatům zuřivosti či přinejmenším k zoufalému volání do nebeských výšin. Jsou to chvíle, kdy je zkoušena vaše trpělivost, odolnost vašeho nervového systému a vnitřní stabilita.

Mezi takové zkoušky patří např. plnění textilního sedáku polystyrénovým granulátem (neboli bílými polystyrénovými kuličkami o průměru 2-4 mm).

Situace: Textilní obal je ušit a vy se chystáte přesypat granulát z igelitového pytle do obalu sedáku. V tu chvíli jakoby kuličky ožily a místo jasného směru přesýpání mnozí jedinci vyrážejí jiným směrem či dokonce létají a svým „beztížným stavem“ strhávají s sebou další své druhy. Výsledkem vašeho zápasu s kuličkami je, že třetina z nich končí mimo své místo určení (tedy všude okolo). Zavrhnete přesypávání a zvolíte metodu nabírání. Polévková naběračka se zdá být pro tento účel naprosto ideální. Tato iluze však netrvá dlouho: nabrat plnou naběračku se vám sice podaří, avšak zároveň se na ni z vnější strany nachytá nemálo kuliček (přisají se jako mouchy na lep), které se v momentě odloučení od igelitového domova spouštějí do volného prostoru jako parašutisté, jež nezajímá místo dopadu. Takže i když se vám podaří vnitřní obsah naběračky přesunout a přesypat do vaku, podlaha se stejně pomalu a jistě plní bílou nadílkou. Odpadlíků je sice méně, než při metodě přesýpání, ale doba plnění se o to víc prodlužuje.

Metodu nabírání-plnění rukou nedoporučuji! Granulát se přisaje k vaší pokožce a stejně jako klíšťata i jej musíte pak sundávat „násilím“ jednu po druhé.

Stane-li se, že pytel výplně dosypáváte, intenzita vaší zuřivosti se stupňuje. Naspod pytle zbyly ty nejmenší kuličky a odmítají dobrovolně opustit své dosavadní igelitové bezpečí. Přisají se ke stěnám pytle a jako hejno blech se při jakémkoliv vašem pokusu o vysypání či polapení přemisťují obdivuhodnou rychlostí z místa na místo (jako kdyby byly přitahovány neviditelným magnetem).

Musím pak upozornit na ještě jeden nebezpečný jev, který by znásobil nejen granulovou smršť ale i míru vašeho šílenství. Tím jevem je vpuštění jakéhokoliv zvířecího miláčka či jen dítěte do manipulačního (plnícího) prostoru. Zásadně neriskovat!

Jakmile je náročná plnící část splněna, nastává neméně snadná úklidová fáze. Kuličky se povalují všude po podlaze a snaha smést je na jednu hromadu je jako zkoušet polapit vítr.

Ten, kdo nemá rád plýtvání, se bude snažit bělostnou nadílku sesbírat, tak aby jediný granulát nepřišel nazmar. Po chvilce si bude připadat jako Popelka nad hromadou čočky a hrachu. Žel cvičení holoubkové existují jen v pohádkách (a i kdyby se náhodou nějaký našel v reálném životě, pochybuji, že by chtěl zobat polystyren). S každou mezi prsty vyklouznuvší kuličkou přibude na vaší tváři kapka potu, takže v rámci zachování posledních zbytků duševního zdraví se i ten největší nepřítel plýtvání rozhodne vzít do ruky nelítostný požírač všeho zavrženého smetí a tu drobnou bělostnou nádheru v jednom okamžiku vsaje do papírového pytlíku jako odpad.

Tento nervy drásající proces se zdá být konečně u konce: naplněno a uklizeno! Realita je však taková, že váš „zápas s (ne)trpělivostí“ vám bude během několika dalších dnů-týdnů připomínat sem tam zakutálená osamělá bílá kulička…

PF 2014: Kéž při práci neztrácíte trpělivost a vytrvalost!