Opět jem dnes bojovala s nezvěstným výrobkem pro zákaznici, protože už opravdu bylo potřeba to vytáhnout na světlo boží, neb zákaznice zazvoní za půl hoďky a já netuším, kde ta věc může být. Nakonec se našla tam, kde správně měla být, totiž v úžasném organizéru na šroubky z Baumarktu. To mi dalo podnět k úvaze nad tím nesmírným chaosem který mám ve svém osobním pokoji a který byl dnes završen vysypáním šuplíčku s kabošony na zem mým starším synkem.

Jenže...

Já se tam dycky zavřu, když děcka usnou s úmyslem si tam uklidit (máme to tam jako takové přechodné odkladiště a žehlírnu nebo hostinský pokoj), a tak rovnám, třídím...no a asi tak za hodinu si uvědomuju, že místo uklízení zase vymejšlím novej design a opět mám v ruce místo smetáčku kleště, ach jo. 

Nemáte náhodou nějaký tip jak se donutit k úklidu a systému?

Nebo jestli se třeba dělají nějaká psychologická sezení?

Nebo nějaké medikamenty?

Ono by mi to takhle snad i vyhovovalo, neb tento chaos vy mně vyvolává inspiraci k tvorbě, ale když pak něco ale opravdu potřebuju a je to malé, tak mi to kradne čas, když to mám najít. Jako jinak se mi daří držet domácnost v obvyklých mezích, ale s tímhle si rady nevím. Fotku vám radši ukazovat nebudu, neb se stydím :-)  

Vaše nepříliš Stepfordská panička Oberna