Člověku se občas přinatrefí všelicos kuriózního. Ze zaznamenáníhodných příhod posledních dnů zejména dvě nejčerstvější mi vyrazily dech. Tak poslyšte včera: nejdřív mi jedna holčička při hodině (tady se sluší poznamenat, že od začátku září učím děti malovat v ZUŠ) přišla celá zelená v obličeji říct, že jí není dobře od žaludku, a než jsem ji stačila odvelet na záchod, poblinkala mi v učebně linoleum. A pak jsem dětem štelovala na podstavec kravskou lebku, že ji budem kreslit, nějak se mi to svezlo na bok, a jak se ten letitej školní inventář začal poroučet k zemi, v letu jsem po něm reflexivně sáhla, abych zabránila jeho rozbití. Takhle člověk přijde na to, že lebeční kost z krávy má místy ostrý hrany. Rozhodně dost na to, aby mu to solidně prořízlo dva prsty. Z pedagogickýho hlediska to zase tak od věci nebylo: aspoň ty moje děti příště tak snadno nerozhází pohled na krev, a taky už budou vědět, že i paní učitelka je jenom člověk z masa a kostí.

To jen tak na okraj a na vysvětlenou, proč jsem tady na Fleru musela sáhnout k prodloužení dodacích lhůt u zakázek ze dvou tejdnů na tři. Díky novýmu zaměstnání mi ubylo času, sice nijak dramaticky, ale znát to je. A pokud se mi budou dít podobný příhody častějc, budu muset ještě započítat čas na rekonvalescenci. Tak prosím o pochopení.