Paní Tichá jde dnes na úřad, usmívá se, ale moc ráda tam nechodí...

Zaťuká na dveře, ale nic se neděje. Po půl hodině čekání, nesměle nakoukne do kanceláře, pozdraví úřednici a posadí se na volnou židli. Úřednice ji však neodpovídá, vůbec si jí nevšímá, možná ji ani nevidí.

Paní Tichá zklamaně z úřadu odchází, dnes nic nevyřídila.

Doma si uvařila kávu a přemýšlí, co má vlastně dělat?

Rozhodla se, že je na čase změnit svůj vzhled, prohlíží si svou šperkovnici...

Paní Tichá si připíná tu správnou brož a v bojovné náladě vyráží na úřad! Signalizační kuličky na její broži jsou vztyčeny a dodávají jí odvahu!

Po zaklepání na příslušnou kancelář, rozráží dveře a žádá o vyřízení své záležitosti.

Milá úřednice jí okamžitě nabízí židli a ptá se, co je potřeba vyřešit. Vyplňuje s paní Tichou první stranu formuláře a nabízí, že další strany 2. - 36. vyplní za paní Tichou sama.

Aby nebyla paní Tiché dlouhá chvíle, uvaří jí úřednice mezi stranou 4. - 5. kávu.

Jediné selhání úřednice by bylo možné spatřovat v tom, že při vyplňování formuláře ujídá cukr z cukřenky, ehm, no tedy, že...

Paní Tichá odchází spokojeně z úřadu a signalizační kuličky na její broži jsou pokorně sklopeny.