Někdy na začátku léta jsem se náhle zastavila - odkudsi mě seno chytlo za nos, třešně mě zatahaly za ruce, z veliké dálky po mě slunce odrazem od mořské hladiny hodilo prasátkem a knížka na nočním stolku si se mnou už zoufale dlouho nečetla. Pomyslela jsem si na léto, takové dávné, známé i neznámé, nekonečně dlouhé i strašně krátké... A obklopena okolnostmi a očekávání věcí budoucích mi sepnulo vlasy, aby mi je letní vítr ani náhodou nemohl rozcuchat, a kdesi u srdéčka mně sevřelo a zastesklo se mi.

A tak jsem vzala puntíka i pointu zase na moře.

Sezóna už byla v plném proudu a tu mě napadlo, že když nemůžu sama, že bych mohla poslat do léta a na léto jiné. Tedy vlastně spíše ti, kteří třeba letos prospí půl dne v seně s rozevřenou knížkou, na výletě na kole se zastaví u stromu a přecpou se třešněmi anebo zkrotí mírné pobřežní vlny na malé plachetnici, že ti si třeba toto, anebo úplně něco jiného letního, zapíší na pár řádků (jak do zápisníku či rovnou do zápisníku), poznamenají si to zkrátka nejen do duše a vlastních vzpomínek, ale na kousek papíru nebo do bitů, a těch pár slov pošlou také mně.

Počtu si. To já ráda. A budu mít také léto. A s tímto nápadem mně hnedle začalo být tak lehce, pěkně a letně.

A protože to není jen tak, podělit se o své léto, a protože už jen při tom nápadu na mě sedla radost, rozhodla jsem se, že motivovat budu také radostí. Takto náramně jsem si to namyslela. Vzpomínáte?

Krátce na to mi zaťukal na schránku flerový holub a vhodil mi do ní pár nádherných osobních slov o létě, které tak krásně voněly. Nebyl to sice zápisek, ale bylo to vlastně ještě hezčí. To mi to začíná krásně, říkala jsem, to bude krásné léto...

Ještě jsem přilepila na obě své flerové nástěnky blikající upozornění, aby se na mě nezapomnělo a že odměna bude sladká, papírová, vážně že jo...

 

Nu a z toho všeho, abych konečně přešla k obrázkům, kdo má tolik písmenek na obrazovce číst, z toho všeho tedy, co mi přes léto přišlo, vybrala jsem jeden zápisek, který dorazil na chlup přesně poslední prázdninový den. A ten že odměním. Jednoznačně ten! Slibovala jsem sice subjektivní hodnocení, ale nakonec jsem byla naprosto nekompromisně objektivní. ;o)

A to proto - a teď se podržte, za nosy se chyťte a na palce na noze si stoupněte - on byl totiž nakonec úplně jediným, který přišel. No věřili byste tomu?! Radost jsem měla i tak z něho velikou a snad ještě větší o to, že v tu chvíli jsem už přestala doufat a na poštu klikat, že se mi v ní nakonec něco objeví. A tak jsem se snažila oplatit touto radostí:

 

Ale v plánu byly zápisníčky dva. Jeden od puntíka, druhý od pointy - toho jsem měla vybírat pro dětského zapisovatele. To už byla ode mně asi úplná pošetilost ;o)

Druhý jsem tedy poslala za voňavé léto... Také jednoznačně {#emotions_dlg.rose2}

Tak já nevím, ale vážně si myslím, že se vyplatí mi dělat radost :o)) Tak si to už příště pamatujte, kdo budete chtít a polepšete se ;o)

Další nějaké příště bude za hodně dlouho... A vůbec všechno jiné puntíkovaté bude za hodně dlouho. Ale o tom až v dalším blogu.

Děkuji za pozornost a pěkný podzim všem! {#emotions_dlg.naruc}

 

Creative Commons License puntik (c) a pointa (c)