Pohádka o  červené Karkulce je klasika která se přenáší z generace na generaci 

postava Karkulky  -  roztomilé starostlivé dívky, která je sežrána zlým vlkem i s  babičkou žijící opuštěně v lesním příbytku, statečný myslivec a rozpáraný vlk zanechává možná v dětské mysli spoustu otazníků ???

nic proti klasickým starým pohádkám

tady jedna verze pro ty, kdo milují vlky

my tedy taky :-)

Byla jedna šikovná děvčička. Říkali jí červená Karkulka.

Její nejoblíbenější barva byla totiž barva vlčích máků, lesních jahod, jeřabin a muchomůrek. Bydlela v malé chaloupce blízko lesa. Uměla výtečnou tvarohovou bábovku a šípkové víno. V lesní chaloupce bydlela její babička Andulka. Karkulka ji ráda a často navštěvovala. V lese bydlel také pochopitelně myslivec. Jmenoval se Albert. Byl to milovník zvířat a flintu měl jen na pytláky. V lese taky bydlel vlk Fred. Pomáhal Albertovi hlídat les, aby vše bylo tak, jak má být. Jednoho dne se Karkulka zase vydala na návštěvu k babičce s čerstvě natrhanou kyticí voňavých květin, upečenou bábovkou a výtečným šípkovým vínem. Společně se všichni sešli. Povídali si co je nového a měli pohodu.

 Pohodu, která by jinak v lese určitě panovala ale narušoval zlý pytlák Syčák. Co byste udělali  vy s takovým?

 Měl by dostat pěkně za vyučenou, že?

Tak jdeme na to!

Tak ten pytlák Syčák  se vydal na lup do lesa. Měl totiž políčeno na mladé zajíčky. Karkulka zahlédla pytláka na kraji lesa a hned běžela od babičky Adélky zatelefonovat myslivci Albertovi. Ten zašel za Fredem.Vlk Fred zaběhl do chaloupky k babičce a přestrojil se za Karkulku. Zajícům dal echo, aby se dobře schovali. Potom se jen tak  potuloval po lese,  až jakoby náhodou narazil na Syčáka .

Dobrý den pane Syčák.

Brej den Karkulko.

Kam jdete pane Syčák?

Ale, k babičce do chaloupky. Spravit jí budík, zalhal zbrkle Syčák.

To jste hodný.  Tak to půjdeme spolu.

To se ale Syčákovi moc nehodilo. Ale co mu zbývalo. Poslušně kráčel vedle Karkulky. Po očku po ní pokukoval a plánoval jak z toho ven.Vlkovi ale Karkulčina čepice moc neseděla.

Karkulko jak to, že máš tak chlupaté uši a tak velké zuby.

To mám na strašení pytláků. To víte v lese se občas potulují. Ale mylivec Albert má na ně políčeno. O tom se nesmí mluvit. Vám to ale prozradím. Ten les je opravdu moc nebezpečný pro pytláky. Nic není tak, jak to vypadá.  Babička totiž není babička Adélka, ale přestrojený krvežíznivý vlk. Potuluje se tu i přestrojený strašlivý požírač pytláků za myslivce. Ten už jich sežral. Myslím, že jen vloni jich byla nejmíň stovka. Má prý už  pěknou sbírku pytláckých skalpů. Takového pytláka pozná podle čichu na sto honů. Ráno jsem ho potkala a říkal, že dneska cítí,  že se dobře nají. Já být pytlákem do lesa nestrčím ani čenich, pardon nos.

A teď to největší tajemství !!!

Já......... já  vůbec nejsem Červená Karkulka!!!!!!!! Strhl si Fred čepec. Ale vlk s velkými zuby, co vůbec nemá rád pytláky!!!!!!!! Naklonil se co nejblíž k Syčákovi, vycenil na něho svoje obrovské zuby a mohutně zavyl.

To už bylo na Syčáka moc! Utíkal až se za ním prášilo!

Babička Adélka, myslivec  Albert, vlk Fred a Karkulka se smáli až se za břich popadali a radovali se jak  dobře Syčáka postrašili a jak to dobře dopadlo. Vše oslavili výbornou Karkulčinou tvarohovou bábovkou a  šípkovým vínem. Syčák ještě teď všude vypráví svým vypečeným kamarádům o požíračích pytláků a nebezpečném lese. My si optimisticky myslíme,že se dal na lepší cestu. A v lese je zase vše jak má být.

A mimochodem, víte, že vlci mají rádi banány.

Zeptejte se v liberecké zoo.

 vlčí smečka na Fleru