Kdo by neznal již legendární pohádku o Mrazíkovi, Nastěnce, Ivánkovi... Ruskou pohádku z roku 1964 sledujeme každé zimní prázdniny. Příběh dobra a zla, osudu, spravedlnosti a lásky milují dospělí i děti. Fascinuje nás nádherná zima (televizní štáb odjel filmovat na Sibiř do skutečné zimy, kde herci opravdu mrzli), nadšeně posloucháme hudbu a rolničky na saních, příběh je poutavý i svými veršovanými dialogy. Mnohé hlášky mezi námi zdomácněly...

Klub Růžový panter znovu na stopě se taky na chvíli stal vypravěčem. Začtěte se do příběhu, bohatě ilustrovaného...

A poté můžete do komentářů připsat hlasování pěti fotografií, které vás rozesmály, potěšily, jsou třeba krásné svou atmosférou.... Hlasujte do 5.1.2017, komentáře pište pořád :)

Pššš, pohádka začíná.

Ivánek se rozloučil s maminkou, dost nehezky, a pyšně vykračuje do světa na zkušenou. Ještě v domácí vesnici ho děvčata lákají k sobě domů...

Ivan na děvčata nedbá. Je pyšný a zaměřený jen a jen na sebe.

             Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit.
             Nevypadám já věru zle, zkrátka chlapec jak má být!
             Před naší, za naší, cesta má ať nepráší, hej!

 

Posléze i toto setkání Ivanovi přinese odplatu ... dostane luk a hbité střely, odmítá poděkovat - prý ať medvěd sklání svůj hřbet - a běží za svým štěstím.

 

Сыщи в поле

перышко

пусти его по ветру

вслед за перышком

пойдешь –

свою долю

найдешь.

 

 

Čas ubíhá.... Ivan slyší něžný dívčí zpěv, čeká v křoví a zahlédne krásnou dívku.

 

            Proč kukáš, proč kukáš, žežuličko,
            že nemám žít dlouhý čas, nekratičko
            ty nevíš, co je život celičký
            žít sama, jen sama, bez matičky.

 

 

Za okamžik vyjde z březového háje mladá, krásná dívka. S vahadlem a dvěma okovy míří k lesnímu potoku pro vodu.

 

           Ni bříza neroste bez sluníčka, nikdy mne nelíbá má matička,
            život můj, má milá žežuličko, skončí se, skončí se za kratičko.

 

 

Ivánek se před Nastěnkou chvástá... a přijde jeho odplata za pýchu, medvědí hlava!

 

Не был бы

ты невежей -

не ходил бы

с мордой

медвежьей.

 

            Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem...

 

 

Ivan chce udělat dobrý skutek... Vezme starou babku na hřbet a odnese ji domů. Pak jí přinese i zapomenutou hůl.

 

              Jaký dobrý skutek mám vykonat?

 

 

Nastěnka zatím vzpomíná na Ivánka...

 

         Dobrý den, kvítky mé, z pařezu rozkvetlé...

         Každý den chodím k vám, každý den se vyptávám,

         cožpak jsem se vám omrzela?

 

 

V domově Nastěnky se také chystají námluvy... Marfuša jako královna...

 

       A co vám mám říkat, taková krasavice, ta se hned tak nepotká.

 

 

Přišla zima. Všude visí ledová krása, jeden rampouch vedle druhého.

 

 

Ivan na svých cestách,  již se svou lidskou hlavou, narazí na chaloupku baby Jagy.

 

     Chaloupko, chaloupko, tak je mi vhod, otoč se, ať je ke mně tvůj vchod!

 

 

          Zbytečně se bráníš, Ivane...

 

 

V tom samém lese, mnoho verst širokém a ještě více verst dlouhém, sídlí děda Mrazík. 

 

           Vyrostla štíhlá jedlička, tam mezi modříny,
           Zelená byla celičká od jara do zimy,

 

A zatím minuly týdny celé, od neděle do neděle.
Stařík musí vézt dcerku dnes tam, kde je nejhustější les.
Zlá macecha si to přála a Nastěnku z domu hnala.
Pořád muže plísnila, div chudáka nebila.
Nadávala, skuhrala, až Nastěnku vyhnala.

Nastěnku najde děda Mrazík.

                 Už je ti teplo, děvče?

 

Ivan k záchraně Nastěnky dostal od baby Jagy sáňky samochodky.

 

          Šufír, šalír. Tu máš sáňky jako loďky, krásné sáňky samochodky.

 

 

Kde může Nastěnka být? Jak já ji mohu zachránit?

Zatím Nastěnka odpočívá v domě Mrazíka, až se omylem dotkne berly Mrazilky...

 

             Kdo se blízko mé berly ocitne, usne a už nikdy neprocitne!

 

Ivanova láska ale Nastěnku zachrání. Děda Mrazík oba bohatě obdaruje.

 

              Samé pravé drahokamy! A ženich učiněný krasavec!

 

 

Cestou se ještě musí utkat s loupežníky a babou Jagou.

 

              Zločinci, pro vás je to lehké dost, pravá maličkost.

              Brzy pojede touto cestou Ivan se svou nevěstou.

              Chyťte ho, svažte ho, trapte ho, mučte ho! Jasné?

 

 

Statečný Ivan nad loupežníky vyhraje, z nebe v pravý čas spadnou loupežnické kyje

a spanilá Nastěnka je již jen jeho...

 

               Ivánku! Nastěnko!

 

 

Zlá závistivá macecha posílá i Marfušu do lesa. Její hrubost, cloumání Mrazíkem a následně i odměnu známe...

 

            Honem mi přičaruj ženicha, a peníze! Hodně peněz!

 

 

Dobro vítězí, každý má spravedlivou odměnu....

 

                                      A já tam taky byla - jedla, víno pila,

                               nevěsta jak z růže květ, ženich jakbysmet.

                                     Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

 

                      

Budeme moc rádi, pokud se vám naše pohádka líbí. A nabízíme ještě nahlédnutí do blogu loňského a předloňského, tak jak klub Růžového pantera oslavil Vánoce.........

https://www.fler.cz/blog/ja-ti-nesu-veseleho-beranka-ze-stada-sveho-36431

https://www.fler.cz/blog/stalo-se-v-roce-nula-31939