Bedýnka tato archivační založena byla, by devadesátou osmou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Opět v čase krátkém dovolili jsme si vybrati báseň pouze ku čtení domácímu, neb ku poslechu v přednesu Chvalinově doposud nahrána nebyla. Avšak zní v tichosti své rozjímáním podzimním, teskným i hřejivým...

Babí léto
ze sbírky Komu zvoní verš

Léto mizí z Polabí.
Pavouček na hedvábí
proplouvá svůj oceán.

Vprostřed slunce stojím sám,
očařený, zadumán,
pozoruji onen div.

V polích zvoní dívčí smích,
sýkořičky na větvích
vnímají květ slunečnic,
vítr vane z plných plic,
prudce žloutne, padá list.

Já dojatý jsem si jist,
že přírodou umím číst
proměny mých rodných míst.

Že umím číst,  
proč padá můj volný rým
úzkostlivě do květin,
proč loučím se vřele s ním
babím létem prokvetlým,
proč děsí mne chladný stín
a není to naopak.

Proč věk můj není volný pták,
jenž pomýšlí na zázrak, -
když protne jej bludný mrak.

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.  
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.