Bedýnka tato archivační založena byla, by dvoustou sedmou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
I tentokráte dovolili jsme si vybrati báseň pouze ku čtení domácímu, neb ku poslechu v přednesu Chvalinově doposud nahrána nebyla.
Nám však zachtělo se ji ku nadešlému svátku Mistrovu zvoliti, neb jest zcela nepopiratelně vhodna - oplývající hudebností, básnivostí a vírou nezlomnou. Ať žije Otmar!
A ku chvějivým tónům básnivým přidali jsme i obrazy chvějivé: na pult byli jsme svátečně vyložili podpultové illusivní zboží poetické!

Ten akord
(dosud nezařazena do žádné sbírky)

Ten akord mi v uchu zněl.
Stále cosi rozvíjel,
co dávnem zaplašil čas.

Stále mi zvučel jen.
Naléhal na obraz
snem lidské dobroty.

Ze středu němoty
odkrýval nános a kal.
Z nicotné samoty
dobýval květ.

Stále se vnucoval.
Nedal se umlčet.
Ožíval mladý svět.

A nezmizel pryč,
ani když z jarních krás
zazvonil petrklíč,
ani když k pomlázce
zafičel mráz.

Ten akord rozpoznal
mých zdravých veršů hlas.
A opětně u mne žil.

Nově zas vytušil
obrodu kladných sil,
uvnitřně vykřesal
zašláplý dávný cíl.

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.