Bedýnka tato archivační založena byla, by čtyřstou osmdesátou první Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Spolu s obsáhlým kusem dnešním odhodlali jsme se (nu, ono již vyhnutí nebylo...) zpřístupniti i obsáhlou kartotéku Chval'n'Chvil v samostatném kumbálu sklepním. Nechť ráčí si tam velectěné čtenářstvo i posluchačstvo Chvalinovo paternosterem naším služebním kdykoli zajeti, registrem nekonečným se dle libosti probírati (lístky katalogisační však nikam nesprávně nezakládajíc ni jich neodnášejíc!) a příhodné verše nedělní sobě i mimo neděli ku četbě či poslechu vyhledávati.

P.S. Ponovu jest v katalogu každá položka nahrávková i každá úvodní seriálová tuze zřetelnou značkou příslušnou opatřena!

Závidím vránám
(dosud nezařazena do žádné sbírky)

Tak trochu závidím vránám.
Mají svou logiku.

V zimě se srotí, přiletí
a v houfu klevetí
"Krá, krá, krá!"

Žádná z nich neříká
"Země je má!"
Jen skromně přijímá
drobnosti,
které jí k žití dá
proměnná příroda.

Od ptačích perspektiv
hodnotí přízemní svět.

Chamraď člověčí,
jak se rve, vraždí se a ničí,
jak nemá kritický vlastní cit,
jež nezná o nic víc
než křivě mrzačit,
sobě si nalhávat, tupit se,
bezhlavě zabíjet.

KRÁ, KRÁ, KRÁ!
LIDSKÝ SVĚT!

–

Co...?
Někdo že kolem šel
a že to uslyšel?

Promiňte! Nesmysl!
Dost tomu krákání.
Byl to žert.
Jistě jsem pomýlil.
Vráně chci závidět?!

Vrána je bezduchý, hloupý,
přisprostlý, nicotný ptačí tvor!

Promiňte!
Jestli chce rozsévat
svůj ptačí vzdor,
ať raděj odletí do čistých hor!

Promiňte! Krá, krá, krá!
Takový primitiv,
či ptačí havraní bloud!

Krá, krá, krá! – Promiňte!
Může i uhranout!

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.