Bedýnka tato archivační založena byla, by dvoustou padesátou pátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Před tři čtvrtě rokem jsme Mistrovi - na konci jeho cestičky - pokynuli na cestu v kuklenské smuteční síni. Tou se před desetiletími - jedněm na počest a druhým pro útěchu - rozléhaly tóny jeho violoncella, z jejichž tíže i úlevy rodily se nové verše...
Smuteční zpěv 17
ze sbírky Verše mého žalu
Cestička života
s hrboly, výmoly
všem drahá přec.
S léty jak topoly
zákruty, vrcholy...!
Podivná věc.
Cestička života
zná pláč,
let sokolí,
jestřába klec.
Rosou je posetá
když srdce zabolí
jak švarný mládenec.
Cestička života
s hrboly, výmoly
nám drahá přec.
Provází do školy,
vede až na konec.
Báseň tato jest bez nahrávky.
Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.
