Bedýnka tato archivační založena byla, by třístou dvacátou devátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Jak jen lze nejveseleji loučíme se s naším Františkem, drahým přítelem rodinným.

 

Smuteční zpěv 32
ze sbírky Verše mého žalu

Kamarádi milí!

Kdybyste teď
se mnou byli
zas bychom si
poskočili.

Pěkně sborem
zazpívali
tu písničku
co jsme znali.

Starou!
Naši!
Kamarádi!

Co jsme rádi
zpívávali
ještě v mládí.

Báseň tato jest bez nahrávky.

 

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.