Bedýnka tato archivační založena byla, by šestnáctou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Pevnost Josefov
ze sbírky Komu zvoní verš

Dějiny píší své pocity
do živé kroniky
krvavých slov.

Zde pomník, památník,
pevnost Josefov.

Pro štěstí rozumu 
svět kráčí kupředu.

Poučné dějiny
vrací věk zpět.

Tak pevnost Josefov
slaví svých dvě stě let.

Hřměly tu kanony...! 
Na to chci pomyslet.

Dvě stě let duněla kopyta. 
Smrt, ržání,
polnice zběsilého cvalu.
K poctě salv rozkazů
do nářku pěšáků
ostruhy generálů.

Dvě stě let
zvonil zvon márnice
od věže kostela v podobě přilbice.

Jsem prostý lidumil. 
Ptám se: "Proč?"

Je dlužná odpověď.
Mozky těch mocnářů
už hlodá červotoč.

Jich ctnost je minulost,
která tak zdobila
velmocnou říš.

V posuvný kolotoč
pro všechny zásluhy
uboze zůstal jen kříž!

Dnes na dávné promenádě 
zvoní ticho,
voní květy lip.

Přiohřívá slunce míru.
A je to tak snad líp.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.