Bedýnka tato archivační založena byla, by čtyřstou devadesátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Dům číslo 184
(dosud nezařazena do žádné sbírky)

V mé rušné
životní křižovatce cest
už také stojí dům číslo 184.

Nádražní semafory
určují koloběh
rozžatých modrých
a červených světelných hvězd.

A příčná dálnice a nadjezd,
Jako na talíři,
okatě hýří
strohými výplody moderních banalit.

Se všech stran sevřený,
onen dům hledá klid
v prostorném zátiší,
v soukromém hájemství čtyřech stěn.

Jím hledíš do oken
v ochrannou oponu
listnatých keřů, letitých stromů.

Uprostřed hlaholu
denně sem létá hejno vrabců,
hrdliček,
vidíš zde sýkorky,
někdy sem zabloudí i černý kos.

Pištivý vrabčí sněm
dotváří svůj epos,
v nokturnech chórozpěv
k průvodu mého violoncella.

A v padlý okamžik soumraku
do ticha a pološera
zvláštní podzim pocitům.

Cvakla vrátka.
Zvoní klíče, chvějí kroky,
míří ke schodům.

Jako by jim lyra chvěla
nekonečnem křehkých strun,
dvorem vchází vzácná Paní,
jež životem posvětila
osiřelý tento dům.

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.