Bedýnka tato archivační založena byla, by dvanáctou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Domov
ze sbírky Obyčejný rok

V zoraném úhoru
s dubem a kaštanem
do prosté chalupy
je vsazen můj mladý věk.

Dvorek pln pohádek,
hus, kachen, kuřat,
ostatních zvířátek,
a všeho prostého
dětského okouzlení.

Duch hledí od vrátek
k blahému zamyšlení.

Na květy starých lip,
které tu každý rok
lákají roje včel.

S důvěrou nasávám
vonný pel,
který mi připomněl
přiváté všechno to vzdálené,
co už je pryč.

Mé mládí.

Od křehkých vzpomínek
hledám klíč
prostého venkova.
Dávný klíč,
který vždy zavolá
upřímně domů.

Je jaro.
Všechno je v zeleni.
Tuším z mých košatých
pradávných stromů
svou radost.

Však v temném pozadí
jakýsi stesk.

Zvláštní stesk,
který mne ovane jako lesk
dětského pozlátka.

Krásného, vábného,
co všechno zračí.

Sladkého cukrátka,
které při mlsání,
čím více ubývá,
je vzácně sladší a sladší.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.