Bedýnka tato archivační založena byla, by stou šedesátou devátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Tentokráte dovolili jsme si opět vybrati báseň pouze ku čtení domácímu, neb ku poslechu v přednesu Chvalinově doposud nahrána nebyla, avšak jest ze zdroje cenného - z rukopisu v královéhradeckém budoiru Chvalinově léta předloňského objeveného - a poslouchati můžete k ní naděje plné předjarní štěbetání vrabčí, jež zajisté i krajem Vaším nese se.

Únor
ze sbírky Obyčejný rok

Vrabci už na keřích
zkoušejí předjarní koncerty.
Únor k nim obrací mírný vzduch.

Do kraje zarývá radostné škádlení,
milostné sonety,
aby v nich přilákal jarní ruch.

Novými stopami zobrazen lidský krok.
Mladými chřípěmi rže čerstvá zem.
Kaluže dopíjí zimní mok
už teplým dychtícím úkazem.

Ve stráních odlehlých,
přívalem na řece,
nezvratně mizí sníh,
ledové koberce.

Polesní zvířena ve zvláštním pocitu
ztrácí svou ochablost, vylézá z úkrytu.
I drobný pupenec netknutý škůdcem.

To všechno v jediném klidném dni,
jenž bledou oblohu
poodkryl sluncem.

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.  
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.