Bedýnka tato archivační založena byla, by čtyřicátou devátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Báseň tato uzavírá pásmo, jež zahájeno jest básní Dědečku.

Pochmurný listopade
z malého pásma veršů věnovaného památce mých rodičů

Zdá se, že už tě v sobě znám,
pochmurný listopade.

Padáš mi všade.
Venkovským hřbitovem,
i v katedrále.

Smutečním květem chrysantém
do lidského bolu,
sněhové bělosti
mi vážeš černou trikolóru.

Šlapeš mou temnou stopu
němého vzlykotu,
a zvoníš klinkálkem.

Kde nad mým tatínkem,
na dnešní kalný den,
vyhráváš pomalý smuteční marš.

Vím, že sám dobře znáš
nahlédnout do krajů neznámých,
nikým nepoznaných.

Vím, že ten druhý svět pro ten náš
halí tvůj černý háv.
Principu jiný mrav.

Zdá se, že už tě v sobě znám,
dvanáctý listopade.
Padáš mi všade.

Žel, ne už radostně,
tak jako v rozmarných dětských hrách.

Přijmi mou vzpomínku
na milou maminku, -
za tebou, tatínku!

Posílám poslední slzavou 
prchavou idylku,
písničku do dálav.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.

Z dalších kompletních básňových pásem žánrův všelikých můžete si vybrati v aktualisovaném oběžníku seriálovém.