Bedýnka tato archivační založena byla, by pětistou osmdesátou čtvrtou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Povýletní verše z lesů, luk, hospůdek a dalších oáz pohostinných...

Zda pluješ, obláčku
ze sbírky Lyra a femina

Zda pluješ, obláčku,
do horské oázy,
zahřímej na časy
a sluncem do krásy
rozesměj zem.

Zda pluješ, obláčku,
do horské oázy,
nechť duch tvůj vyrazí
na lukách,
v hospůdkách,
kde zvoní zpěv.

Zda pluješ, obláčku,
do horské oázy,
houkni si na lesy,
ať bujnou zelení
se zpění
každému krev.

Zda pluješ, obláčku,
do horské oázy,
zastav mi na hrázi.
A vzhlédni do dálav.
Voní tam kameny -
šumí splav.

Zda pluješ, obláčku,
do horské oázy,
plamínek vzpomínek
v úbytech
rozmrazí
zmámený dech.

Zda pluješ, obláčku,
do horské oázy,
než svět tě pokazí,
nech prchnout spěch.
Milou mi okrášli
duhou svou.
Strmý břeh
v pozdravech.

Zda pluješ, obláčku,
do horské oázy...?!

Báseň tato jest (snad jen prozatím) bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.