Arnold Schönberg
hraje "Zjasněnou noc",
Bohuslav Martinů
"Otvírání studánek".
Je mimoděk 20. březen,
svátek
a předvečer "JARA".

Proč jsi mi stála,
dívenko mých mladých let,
v té hudbě tak blízko
uprostřed.

Proč, dívenko z Vysočiny.

Proč té noci každý jiný
smýval svoje dávné viny.

Proč zkvetla jsi v krásnou Paní.

Proč tvé oči - krůpěj ranní -
studánkám se podobají.
A violy - housle hrají.

Proč tvoje rty něco tají,
lákají mě vůní medu.
Proč - to říci nedovedu.

Proč tvým tělem půvab hraje
odkaz kraje.
Touhy jara na šalmaje.

Proč v tvém slově kvete jíva.
Píseň zpívá.
A doznívá Vysočina.

Proč něha tvá tvarem voní
jako květy na jabloni.

A proč srdce ohněm hoří
jako slunce v jitřním moři,
které nikdo nepokoří,
které nikdy nedohoří.

Proč právě dnes předpojatě
spatřuji tě v krajky šatě.
V rouchu černém. Božsky smutném.
Proč tisknu ti ruce.

Proč vábíš mne. Vznětustrůjce.
Moje mužství. Spoušť emoce.

Proč právě ty, "Třpyte zlatý",
darem vcházíš do mé chaty.

Ostré světlo do komnaty
zasněného mého srdce.