Bedýnka tato archivační založena byla, by čtyřicátou třetí Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala. 
Báseň tato pochází z pásma, jež zahájeno jest básní Plovárna.

Nyní jsi daleko
ze sbírky Lyra a femina

Nyní jsi daleko -
a přitom mi tak blízko.

Nadešlým podzimem
slunce padá nízko,
do srdce vstupuje melancholie.

Jsi mojí útěchou,
velikou radostí.
Vzpomínkou mi stále žije
prudké horké kouzlo léta.
Nad krásami mého světa
chvění tvoji přítomnosti.

Známe svoje něžné vášně.
Známe svoje povinnosti,
vlastní obraz,
v plné míře tíhu dneška,
společenská postavení.

Vzájemně zrajeme.
V tom pohledu oheň léta
se nám mění
na paletu světlých barev,
jasnozřivá okouzlení,
která chceme udržet.

Úzkostlivě - pod přísahou,
nedáme si do svých cest
zanést temné pochybnosti.

Vévodíme svými city.
Vím, že mne tvé srdce hostí
stejnou měrou jako mé.

Že pojíme vnitřní sílu,
že chráníme svoji lásku, -
že se brzy sejdeme.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.