Bedýnka tato archivační založena byla, by třicátou devátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Báseň tato pochází z pásma, jež zahájeno jest básní Plovárna.

Znám cesty vzdálené
ze sbírky Lyra a femina

Znám cesty vzdálené, co vedou domů.
Až jednou odkryjem tajemství ze stínů stromů,
společné odkazy dvou skrytých duší,
možná nás zamrazí, možná nás vyruší
vzájemné rozpaky, radost, či stesk.

Možná nám prolétne jako blesk
to dávné vzplanutí, upřímné splynutí
se všemi obrazy užaslého léta.

Vím, že se nadchneme, prudce se obejmem
a budem dlouho stát.
A hudba bude hrát, nad krásami světa,
náš "Poém", selanku "V podvečer".

Zas oba v milosti pozvednem dávný směr.
Venkovskou poentou
pohlédnem smířlivě kolem kostelíka.

Čas projde procházkou, vlídně jako mozaika.
Rozsvítí lampičky, vykreslí chodníčky,
posbírá paměti, blažené zvěsti.
Náš malý raneček z lásky a štěstí.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte. 
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.