Bedýnka tato archivační založena byla, by pětistou třináctou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Nedočkavé, smutku i radosti plné vyhlížení pouti do rodného kouta Chvalinova, do památné aleje jeho březové...

 

Vedeš mě
ze sbírky Verše mé radosti

Vedeš mě
alejí vzdechů.

Tam v tichém
mechu
přemýšlí milenci
o věci
absolutna.

A vůkol
smutná
zasněná
je příroda.

Báseň tato jest bez nahrávky.

 

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.