Bedýnka tato archivační založena byla, by šedesátou první Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Jiřinky na hrob Boženy Němcové
ze sbírky Omamné portréty

Z Ratibořic až do Prahy putujeme.
K tobě jdeme, krásná Paní!

My, jimž mládím
srdce zjihlo v Babiččině údolí.

My, kdož známe ve své krvi
ty staleté duby,
nedotknuté topoly.

My, jimž patří lidské tváře
a mozoly drsných ruk.
Šepot lípy, vůně sena,
prosté květy ze zámeckých luk.

V Zlaté Praze
teď stojíme při tvém hrobu.

Jasné slunce nad oblohu 
září teplem a svítí tobě -
pro ozdobu -
slyš, památný Vyšehrade!

V čase, kdy už podzim všade
štětcem dávno dokresluje list.
Hudbou ticha, zvukem houslí,
krásnem živých slov.
Sílou ducha na každém tvém kroku.
Kam až sahá lidský krov
lyrou něhy v medailonku.

Pohleď na ni, krásná Paní,
klademe ji k tvému roku.

Slza - něžná perla v oku -
pozvedá náš cit.

Tvé jiřinky pro noblesu,
zrovna jako v prvním plesu,
tobě přišly zatančit.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.