Bedýnka tato archivační založena byla, by čtyřstou čtyřicátou osmou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
V předvečer oslav narozenin Chvalinových jest dáván koncert velkolepý, leč neslyšný. Co doplněk proto vysíláme i čerstvě zpracovaný kus ku poslechu, zcela jedinečný tím, že jest první reprisou (ač ne reprisou naprostou) v dějinách Chval'n'Chvil - při uvedení premiérovém bylo se jednalo o Mistrův přednes s podkresem hudebním, tentokráte jest přednes hudby prost, ctěné posluchačstvo může si tedy od nynějška nahrávku jemu libou vybrati.
Zároveň rozhodli jsme se vydati program ozvučovací, v němž lze právě básně veškeré, k nimž byly zasuté nahrávky archivní objeveny a doplněny, nalézti. Nechť ráčí Vám jako nám ku radosti nemalé sloužiti!

P.S. 27. 6. 2022
Nevídáno, neslýcháno! Na jarmarku svatoladislavském lze divy mnohé viděti i slyšeti, Mistra Chvalinu uctíti, s psíky slaviti. Tresor i zvěřinec všem otevřen jest!

 

Dvořákův koncert h moll
ze sbírky Omamné portréty

Sedávám na koncertech v pozadí v šestnácté řadě.
Dnes obzvláště při náladě.
Dávají Dvořákův cellový koncert h moll.
Je tolik svátečně.
A vůkol vše šumí tichými lidskými hlasy,
jako ve starobylém chrámu.
Přichází mladý muž, doprovází dámu,
nabízí jí rámě, nehlučně sedají vedle mě.
Rozruchem vše přímo raší.
Do křesel a sedadel se řadí lidé další,
až sál je zcela zaplněn.

Já vzrušen, oslněn,
vzhlížím k znaku hudebního jara,
kde na pódiu visí jeho transparent.

Přichází orchestr, sólista, dirigent -
dav hřímá chtivým potleskem.
Pak náhle jak bleskem - hrobový klid.
Do ticha začíná znít hudba.

Předehru rozvádí klarinet.
Za ním pak v prudký sled druží se nástroje další.
Mohutný orchestr v plné své šíři
vábivě víří, zvedá mocné sprchy proud.
Tu Mistr nechává utichnout tlumeným přechodem.
Spokojen horlivým úvodem nasadí sólový hlas.

V pravý čas sólista zarývá struny akcentem.
Tajemným momentem rozlévá prudké řeky břeh.
Nad velkou armádou smyčců, žesťů, dřev
tenor drží korouhev.

Vlny se vzdouvají ostrým příbojem.
Naráží, bouří se a kvasí.
Vítězné sloky evangelia krásy plují vzletnou poezií,
unášeny lidským citem ku hvězdám.

A když cello zpívá motiv písně "Kéž duch můj sám",
tajně pozvedám zrak nahoru k balkonu,
k postrannímu lóži,
kde poeticky touží moje snivá inspirace.
Usměvavá, vábná, sladce v tajůplném okouzlení.
Nyní ohlíží se krátce k mému zamyšlení.
- A naše pohledy se střetávají jemným dotekem.

Hudba hraje cantilénu.

Já v tom zvláštním okamžení
cítím, že se všechno se mnou mění,
že jsem zcela jiným, proměněným člověkem.

Báseň tato jest bez nahrávky.

 

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.