Bedýnka tato archivační založena byla, by stou osmnáctou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Tentokráte dovolili jsme si opět v čase krátkém vybrati báseň pouze ku čtení domácímu, neb ku poslechu v přednesu Chvalinově doposud nahrána nebyla.
Avšak hudbě jest věnována celá - hudbě a památce pana kapitána Marka, jenž byl mě ku hře na violoncello přivedl a jemuž za léta povznášejícího muzicírování společného vděčiti nepřestávám.

Panu kapitánu Jiřímu Markovi
ze sbírky Omamné portréty

Až Hudba zaklepe u našich vrat,
u naší pevnosti,
bude chtít vyzpívat
všechny své radosti,
zase jí otevřem
a řeknem "Pojď!"

Vlídně jí nabídnem 
sezení ve křesle.
V tom starém, pradávném,
kde vždycky seděli
jenom ti nejbližší
pro naši pouť.

Tiše si přisednem.
A opět
necháme důvěrně vyprávět
vzpomínky mladých let,
do kterých mimoděk
proplula naše loď.

Ty, čase, máš v hlase
nesmluvný tvrdý tón.
Na chvilku pozdrž se,
a zastav loď!

Až všechno pochopíš, -
spříznění,
upřímnost, snažení,
cit, víru při kráse, -
dar múzy nezatrať,
družně nás doprovoď.

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.  
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.