Bedýnka tato archivační založena byla, by dvoustou padesátou třetí Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Nejen chvilka nedělní, nýbrž každičká chvíle od čtvrtka do neděle plna Chvalinovy poesie. Půvabná podzimní návštěva mileného koutu jeho rodného, toulání místy posvátnými, cestami dlážděnými i prašnými, sváteční procesí státem chráněnou březovou alejí Mistrovou... a na každém kroku v neutichajících kročejích jeho tichých nespočet na věky zvučících vzpomínek těšivých.

P.S. Nechť ráčí Vás, velectění příznivci Chvalinovi, čertsvá fotografie Mistrovy aleje bílých bříz potěšiti tolik, jako byla nás městecká naše pouť svatováclavská - naše zcela první do stínu, ševelení a klidu jejího konejšivého - nadchnula.

Podzim rozezvučel struny
ze sbírky Hradecké eseje

Podzim rozezvučel struny
březových alejí.
Smuteční vrba kývala jim
ustaranou hlavou.
Akáty hrály činely,
rozevlátou travou
zpíval smyčců sbor
své melodie světa.

Topol měl sólovou kadenci.

Ve stínu leželi milenci,
slunce se klonilo za obzor

a ti dva do sebe zahleděni
necítili ani,
že krajem padl pozdní večer
odešlého léta.

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.