Bedýnka tato archivační založena byla, by dvoustou čtyřicátou první Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Zamlkle vzpomínáme, sníme a věříme. Ač uvěřiti i po půlroce nelehko...
P.S. Stále hledáme pamětníky.
Nutno snít
ze sbírky Verše mého žalu
Nutno snít,
když OSUD
brání
poesií plout.
Rozestupte se,
kalné vody,
nechte mě
proklouznout
čistými proudy
z bystřiny:
abych pak jediný
sám
v prudké bouři
uvěřil
ve věčné krásno.
Báseň tato jest bez nahrávky.
Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.
