Čistota tvaru je zajímavý...

atribut tvorby. Ovšem záleží na pohledu.

Dříve jsem se snažil o naprostou čistotu a dokonalost. Snem bylo dělání dokonalých nádob jak po stránce tvaru, tak i povrchu. Prostě takovou Bezvadnou práci :-)

Pak jednoho dnejsem měl zákazníka, který si přijel pro sadu 6ti mokka hrnků . Vyskládal celou zeleninovou přepravku, tedy celých 315 hrnků a přeměřoval. Podle mě tam byl dlouho...předlouho.

To byl zážitek, který mne vedl k dalšímu přemítání, nad mou prací. Od té doby jsem nejen přestal lpět na jednolitostí glazury, ale i na odchylkách tvaru. Čas od času jsem utíkal a dělal nějaký kusovky. Glazuru krapet poupravil a cíleně nechánal rozdílné hustoty a potečence. Stejně tak jsem nanášel různé množství slipu atp.

To bylo vykročení novým směrem. Čas od času jsem dodělal nějaký nepodarek a prohlašoval jej za umění :-)

Ale ani to mne neuspokojilo a tak jsem začal záměrně vybočovat. Jednou z forem byla tvorba výrazných uší.

Ale protože každá cesta musí pokračovat, stále více jsem se věnoval experimentům s povrchy. Míchal glazury a engoby ...

Stále více mne oslovuje tvorba, kterou dodělávají ti nejmocnější mistři, kterými jsou materiál, voda, a žár ohně. Pomocí nich se člověk nejvíce sbližuje s přírodou. Ve své podstatě podobnými procesy příroda tvoří vše.

Další kapkou poznání na mé cestě světem keramiky bylo setkávání s kolegy hrnčíři....keramiky. Jednou z těch největších byl mistr Kusakabe. 

Porstě je třebas zvládnout řemeslo. Vytočit 100 stejných nádob. To je jen trénink. Získání základní dovednosti a citu pro materiál. Vytočit čistou nádobu je základ. Pak zasadit semínko a vtisknout jí počátek své jedinečnosti a s pokorou odevzdat živlům. Dále jen naslouchat co si pec žádá a podávat ji pomocnou ruku. Krmit ji, jak si žádá. Trpělivě čekat, až se vyrovná se svou rytmikou, svou teplotou.

Takové dílo je podle mne hodnotou. Touto cestou chci kráčet. Tuto cestu chci objevovat.

 No a další informace z keramického dění naleznete tu .