....zeptala se paní pošťáčková, když už zvědavostí nemohla vydržet. Zřejmě jí nešlo na rozum, jak to, že mi musí denně nosit bublinkatý obálky všemožných velikostí.
Pak se jí taky zdálo divný, že mne v devět tahá z postele a že župan stal se nezbytnou součástí mého ranního úboru.-))

A tak se prostě zeptala.

Vím, že doručovatelek málo....
Že tráví v práci mraky času ve své pracovní době a pak ještě mraky času po své pracovní době..

To všechno já vím, jenže....

Neměla se ptát, že jo?.-))

Vtáhla jsem jí dovnitř, uvařila jí kafe a předhodila krabici.
Jen jednu...

I tak u nás trávila skoro hodinu..


POCHOPILA...

Prohrabala....vyzkoušela....odnesla si...
A já mám novou pravidelnou zákaznici.

A hlavně mám jistotu, že příště do těch dveří bude bušit vytrvale, dokud mne z postele nevytáhne.
Bude totiž vědět CO MI NESE.-))